Hrobka hrabat Henckelů z Donnersmarcku

Hraběcí rodina Henckelů von Donnersmarck und Vösendorf, která bohumínské panství s konečnou platností získala 26. května 1629, byla ke stavbě této nepříliš velké kruhovité stavby donucena vnějšími okolnostmi.

Příslušníci této šlechtické rodiny, kteří patřili mezi aktivní vyznavače protestantského pietismu, chtěli mít důstojné místo posledního odpočinku. Proto si museli nechat vystavět rodinnou hrobku, někdy v druhé polovině 17. století v samotném rohu hřbitova. Tato dvoupatrová stavba, v jejímž suterénu je hrobka a v nadzemí sakrální prostor, svým vzhledem připomíná románskou rotundu bez apsidy.

Od roku 1752, kdy byla hrobka přestavěna do dnešní podoby, sloužila svému účelu již jen krátce. Poslední mužský potomek bohumínské větve rodu Johann Erdman Henckel von Donnersmarck und Vösendorf zde byl pohřben 16. března 1803. Samotná podzemní část hrobky pak byla nejpozději na přelomu 19. a 20. století vyklizena a vchod do ní byl zasypán.

Do seznamu kulturních památek byla tato stavba, jejíž nadzemní část dlouhá desetiletí sloužila jako skladiště již nepoužívaného kostelního mobiliáře, zapsána v roce 1974, kdy došlo k její částečné rekonstrukci. Teprve díky iniciativě Vítězslava Malchara, Otmara Faji a jejich spolupracovníků byla nadzemní část bývalé hrobky v letech 2001 až 2002 znovu opravena a adaptována na kapli Panny Marie. Této kapli, ve které se v květnu konají odpolední májové pobožnosti, spolu se zde umístěným bývalým božítělovým oltářem, požehnal v roce 2002 generální vikář ostravsko-opavské diecéze František Kufa.