15. Akát bílý (Robinia pseudoaccacia)

16.4.2013

Pozdě rašící strom z čeledě bobovitých (motýlokvětých), který dorůstá do výšky 25 metrů a říká se mu také trnovník akát. Kořenová soustava akátu je mohutná a pod povrchem dobře rozvětvená, kterou silně vysává a vysušuje půdu. Výborně se proto hodí k upevňování písčitých a kamenitých svahů. Akát je na půdu velmi nenáročný, velmi dobře snáší chudé a kamenité půdy. Nevadí mu sucho, slunce i znečištěné ovzduší, většinou vydrží i větší koncentraci solí v půdě. Pro tyto vlastnosti je akát velmi vhodným stromem pro výsadbu do městského a průmyslového prostředí.
Květy poskytují skvělou pastvu pro včely. Velmi oblíbeným kultivarem s malou ploše polokulovitou korunou a větvemi bez ostnů je R. p. „Umbraculiferď. Je vysazen i do několika uličních stromořadí v centru Bohumína. Do Evropy se akát dostal na začátku 17. století, kdy se poprvé objevil ve Francii. Dnes roste po celé Evropě.

Koruna: řidší, malebná, nepravidelná a lehce stavěná
Kůra: hluboce rozbrázděná, mladé větve silně trnité
Listy: 15 až 30 cm dlouhé, světlezelené, lichozpeřené, složené z eliptických až tupě vejčitých 7 až 19 lístků
Květy: 1,5 až 3 cm velké, bílé, vonné, v převislých 8 až 10 cm hroznech
Plody: suché lusky, 5 až 12 cm dlouhé, po 6 až 10 semenech
Rozšíření: Severní Amerika, Evropa (od 17. století)