Zpravodajství
19.12.2008 - Sbohem, pane profesore
Zdroj: Českobudějovický deník
Strana: 8
Autor: ZIEGLER, Jan
Ta zpráva zarmoutila nejen mne, ale i mnoho Jihočechů, kteří absolvovali studium historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Ve věku osmdesáti let nedávno zemřel tamní emeritní profesor Jaroslav Mezník. Měl rád jižní Čechy a jako historik si velmi cenil Rožmberků.
Profesor Mezník se v roce 1968 aktivně zapojil do obrodných procesů Pražského jara, posléze si za to odseděl tři a půl roku ve vězení, podepsal Chartu 77 a více než dvacet let pracoval v dělnických profesích.
V roce 1990 se konečně mohl vrátit na svoji milovanou fakultu už jako univerzitní profesor a o dva roky později jej akademický senát zvolil jejím děkanem.
A právě v té době jsme spolu prožili zajímavé osobní setkání. Co se stalo? Ze seznamu přednášek na akademický rok 1992/93 jsem se já, coby tehdejší student oboru historie - národopis, a moji kolegové dozvěděli, že na Ústavu obecných dějin má mezi vyučujícími působit i tehdejší šéf komunistů Miroslav Grebeníček. Byl z toho velký poprask.
Jako zástupce radikálnější části studentstva jsem pana děkana navštívil a řekl mu, že tady bolševika Grebeníčka nechceme a jeho přednášky budeme bojkotovat. On mne s úsměvem odzbrojil a odpověděl: "Milý kolego, panu Grebeníčkovi jsem řekl, že jeho působení před studenty nepřipadá do úvahy, a on s tím souhlasil. Ovšem vyhodit ho nemůžu, protože se na školu vrátil po svém působení jako poslanec ve Federálním shromáždění a zákon ho chrání před propuštěním. A také se přece v listopadu říkalo, nejsme jako oni." Já sice ještě dodal, že nejde jen o jeho rudou knížku, ale též o velmi slabou odbornou úroveň páně Grebeníčka, ale výsledek byl takový, že studentská revolta se nekonala.
Na profesoru Mezníkovi jsem obdivoval jeho slušnost, klid a vyrovnanost. Komunisté mu zničili nejlepší roky jeho života a já si pamatuji, že bez nějaké zatrpklosti vzpomínal na to, jak v brněnských Pozemních stavbách pracoval po popuštění z vězení jako jeřábník.
Po roce 1989 se profesor Mezník podílel na obnovení ČSSD, v Brně za tuto stranu kandidoval do Senátu a je rovněž spolutvůrcem usnesení bohumínského sjezdu sociální demokracie, které jí zakazuje spolupráci s komunisty na vládní úrovni. Vážený pane profesore, myslím si, že mohu mluvit za všechny vaše studenty a vzkázat vám: Měli jsme a máme vás pořád rádi a v tom vašem historickém nebi se tam mějte moc krásně.
Profesor Mezník se v roce 1968 aktivně zapojil do obrodných procesů Pražského jara, posléze si za to odseděl tři a půl roku ve vězení, podepsal Chartu 77 a více než dvacet let pracoval v dělnických profesích.
V roce 1990 se konečně mohl vrátit na svoji milovanou fakultu už jako univerzitní profesor a o dva roky později jej akademický senát zvolil jejím děkanem.
A právě v té době jsme spolu prožili zajímavé osobní setkání. Co se stalo? Ze seznamu přednášek na akademický rok 1992/93 jsem se já, coby tehdejší student oboru historie - národopis, a moji kolegové dozvěděli, že na Ústavu obecných dějin má mezi vyučujícími působit i tehdejší šéf komunistů Miroslav Grebeníček. Byl z toho velký poprask.
Jako zástupce radikálnější části studentstva jsem pana děkana navštívil a řekl mu, že tady bolševika Grebeníčka nechceme a jeho přednášky budeme bojkotovat. On mne s úsměvem odzbrojil a odpověděl: "Milý kolego, panu Grebeníčkovi jsem řekl, že jeho působení před studenty nepřipadá do úvahy, a on s tím souhlasil. Ovšem vyhodit ho nemůžu, protože se na školu vrátil po svém působení jako poslanec ve Federálním shromáždění a zákon ho chrání před propuštěním. A také se přece v listopadu říkalo, nejsme jako oni." Já sice ještě dodal, že nejde jen o jeho rudou knížku, ale též o velmi slabou odbornou úroveň páně Grebeníčka, ale výsledek byl takový, že studentská revolta se nekonala.
Na profesoru Mezníkovi jsem obdivoval jeho slušnost, klid a vyrovnanost. Komunisté mu zničili nejlepší roky jeho života a já si pamatuji, že bez nějaké zatrpklosti vzpomínal na to, jak v brněnských Pozemních stavbách pracoval po popuštění z vězení jako jeřábník.
Po roce 1989 se profesor Mezník podílel na obnovení ČSSD, v Brně za tuto stranu kandidoval do Senátu a je rovněž spolutvůrcem usnesení bohumínského sjezdu sociální demokracie, které jí zakazuje spolupráci s komunisty na vládní úrovni. Vážený pane profesore, myslím si, že mohu mluvit za všechny vaše studenty a vzkázat vám: Měli jsme a máme vás pořád rádi a v tom vašem historickém nebi se tam mějte moc krásně.