12.1.2009 - Stoletá žena dvakrát denně cvičí a pravidelně čte tisk

Jeseník - Vypadat o pár let mladší je snem každé ženy. Hildegartě Šustalové z Jeseníku se podařilo oklamat čas. Málokdo by jí hádal více jak sedmdesát let. Této elegantní dámě je přitom o třicet let více. Hildegarda Šustalová je nejstarší obyvatelkou města. V pátek 9. ledna oslavila rovnou stovku. Hildegardě Šustalové přišli do Penzionu pro důchodce v Jeseníku, kde žije, přát k jejímu jubileu zástupy gratulantů. "Vše nejlepší k narozeninám a ještě jednu stovku," zaznívalo velmi hlasitě z úst gratulantů.

Oslavenkyně má totiž jen zbytky sluchu. Ve svých devíti letech onemocněla spálou, záškrtem a zánětem středního ucha, které tehdy malou dívku přivedly až na hranici hluchoty. Kromě příbuzných, pracovníků a obyvatel penzionu přišel nejstarší obyvatelce města popřát i starosta Jeseníku Petr Procházka. Blahopřání poslal i ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas spolu s rozhodnutím o zvýšení starobního důchodu o dva tisíce korun. "Pro tetu to jsou velké peníze. Jen lituje, že si je už tak nemůže užít," podotkla neteř jubilantky Vlasta Charamzová. Její tetu totiž trápí hned několik neduhů. Hodně ji bolí nohy. Ještě před čtyřmi lety se sama vydávala na dlouhou cestu do kostela v centru města. Jednou si ale při pádu zlomila ošklivě obě ruce a nyní už z penzionu prakticky nevychází.

Hildegarda Šustalová na svůj věk však rozhodně nevypadá. Jako správná žena o sebe stále i přes všechny nemoci pečuje. "Dodnes se stará o svou pleť. I vlasy si upravuje pomocí natáček a umí se obléct pro každou příležitost," pochválila tetu Vlasta Charamzová a prozradila i možný recept na dlouhý život. "Teta má svůj režim. Dvakrát denně cvičí, miluje slunce a čerstvý vzduch. Hodně jí chutná med, ten přímo zbožňuje, a taky nečte bulváry. Nemá televizi ani rádio. Jediným zdrojem informací je pro ni tisk," uvedla Vlasta Charamzová.

Hildegarda Šustalová se narodila 9. ledna 1909 jako nejmladší ze tří dětí v rodině přednosty železniční stanice Bohumín . Kvůli svému zdravotnímu handicapu se nikdy nevdala. Po smrti otce v roce 1935 žila ještě tři roky s maminkou v Bohumíně. Po polské anexi musely domov opustit a přestěhovaly se do Ostravy. Za války zažila Hildegarda Šustalová totální nasazení.
Po osvobození pracovala v módním salónu, kde se naučila krásně vyšívat. Během svého života si vyzkoušela ještě řadu dělnických profesí. V Jeseníku žije od svých sedmaosmdesáti let. "V penzionu se tetě moc líbí. Po úrazu ji však opouští jistota pohybu a vzhledem k tomu, že prakticky nic neslyší, vázne i komunikace s lidmi," dodala neteř oslavenkyně. "Tím, že téměř neslyší, je silně handicapovaná, ale má moc ráda děti.
Na svůj věk je bezvadně orientovaná a stále soběstačná," pochválila sociální pracovnice Alice Macečková oslavenkyni.

Uveřejněno také: Hranický deník, Šumperský a Jesenický deník