7.12.2009 - Projeli jsme Česko poprvé plynule napříč, je to 555 kilometrů po dálnici

V půl desáté dopoledne projíždíme z Německa zrušenou celnicí na Rozvadově. O šest hodin později sjíždíme z dálnice v Bohumíně, jeden kilometr od hranice s Polskem. Přejeli jsme Česko napříč. To celé plynule po čtyřproudovkách (dálnicích a "eRkách") a trochu překvapivě bez komplikací.

Víc po českých dálnicích beztoho, abyste se po některém úseku vraceli, naráz asi najezdit nejde. Z jihozápadu do severovýchodního růžku Česka je to po dálnici 555 kilometrů, republiku jsme projeli napříč prvního prosince. Díky nově otevřenému úseku D1 z Bělotína přes Hladké Životice do Bílovce je cesta rychlejší a pohodlnější.

D1, R46 a R35

Z Rozvadova vede dálnice přímo do Prahy. Když míjíte na kraji hlavního města žlutou ceduli s vyznačeným nultým kilometrem dálnice D5, najíždíte na pražský městský okruh. Ten vás provede přes přetížený Barrandovský most a Jižní spojku na dálnici D1. Do Brna vás pak dálnice navede sama.

Od 66. do 162. kilometru je na D1 povinná zimní výbava. Od Lokte po Velkou Bíteš tak můžete po dálnici jen na zimních pneumatikách.

Pak projedete Brnem a pokračujete směrem na Vyškov.

Pozor, od Vyškova do Lipníku nad Bečvou nejedete po dálnici, ale po čtyřproudých rychlostních komunikacích (R46 a R35). Minete Prostějov, z jihu objedete Olomouc a napojíte se na novou dálnici. V plánu je ovšem propojení Kroměříže a Lipníku nad Bečvou plnohodnotnou dálnicí. V Lipníku opět najíždíte na dálnici D1, která vás dovede až do Bohumína.

ITINERÁŘ

dálnice D5:

9:35 Rozvadov (0 km)
10:20 Plzeň (80 km)
11:12 Praha (160 km)

pražský okruh:

11:30 výjezd z Prahy (180 km)

dálnice D1:

13:50 Brno (375 km)
14:15 Vyškov (405 km)

rychlostní silnice R46:

14:45 Olomouc (450 km)
15:00 Lipník nad Bečvou (480 km)

dálnice D1:

15:35 Ostrava (550 km)
15:40 Bohumín (555 km)

Naštěstí je krize

Potkali jsme nekonečné minuty se předjíždějící kamiony, dva policejní konvoje (v tom jednom byly i obrněné transportéry), odporné reklamní orly vybízející k pití minerálky i bouračku. A to jsme jeli nejošklivější den posledních týdnů, bylo šedivo, mlhavo, zima a nakonec vytrvale pršelo.

Těsně před koncem v Bohumíně, u poslední a asi nejhezčí benzinky s odpočívadlem na celé trase, jsme potkali rychlý policejní Ford Mondeo. Pár kilometrů předtím zase nejnovějšího policejního dravce, kterým dálniční policisté loví piráty - Volkswagen Passat R36, jak zastavuje nezpůsobného řidiče.

Na plzeňské dálnici nás jeho černý kolega s majáky schovanými za okny předehnal a jel pomáhat k řešení jediné nehody, kterou jsme za náš celý tisícikilometrový výlet po českých dálnicích potkali. Popraly se v ní kombíková octavia se stříbrným VW Passat a do toho se ještě zamotala omšelá dodávka Fiat Ducato.

Na cestě jsme zastavili u 32 benzinek, až na pár výjimek jsou všechny nové, moderní. O poznání děsivější je pohled na samostatné motoresty a kiosky, které vzbuzují vše jiné, jen ne chuť k jídlu. Hned na Rozvadově nevěřícně koukáte na asijskou tržnici opodál, a na většině parkovišť míjíte kamioňáky s vařiči, chystajícími se ke spánku či obědu.

Kamionů, předjíždějících rychlostí 82 km/h druhý kamion jedoucí osmdesátkou, jsme si také pár užili. Dokud nebude "Dé-jednička" víc než dvouproudá, můžeme ale za volantem akorát tak nadávat. Mnohatunových obrů, z nichž každý zatěžuje dálnici stejně jako tisíce osobáků a jsou oblíbeným terčem nenávisti dálničních jezdců, jsme ale potkali relativně málo. Nejvíc nám těžké kolosy "překážely" na úseku dálnice D5 mezi Plzní a Prahou, na "brněnské" se houfovaly do skupinek a na severní Moravě jsme jich předjížděli pomálu. Jinak než přibrzděním ekonomiky v důsledku krize si to vysvětlit neumíme.

Kamioňáci s nadsázkou říkají, že první komplikace, na kterou při cestě z Barcelony do Moskvy narazí, je čeká na pražském Barrandově. Několik stovek a tisíc kilometrů si uháníte po dálnici a při objezdu metropole vás zastaví semafor (161. kilometr od Rozvadova). A pak ještě další tři. Promotáte se přes Jižní spojku, najedete na "Dé-jedniču" a hurá přes Brno do Ostravy. Přejet hlavní město nám trvalo ve čtvrt na jedenáct dopoledne necelých dvacet minut.

Jezděte vpravo!

V Německu za to dostanete mastnou pokutu. V Česku se záliba řidičů v jízdě v levém pruhu - původně zamýšleném jako rychlém, stala standardem.

A tak je často ten kamionový pravý pruh snad i rychlejší. Pravda, na nejschodovatějších částech D1 mezi Prahou a Brnem vám chvílemi nic jiného, než jízda vlevo nezbyde.

Pravý pruh je v tak katastrofálním stavu, že hrozí vyklepání zubních korunek. Ale jet dvacet kilometrů po prázdné dálnici stodesítkou za velkým teréňákem v levém pruhu je na infarkt. Za volantem auta se slovenskou SPZTkou seděla v úterý 1. prosince v půl sedmé večer drobná blondýnka a telefonovala.

Ve Švýcarsku jedou všichni maximálně povolenou stodvacítkou. Když chcete být na schůzce ve čtyři sta kilometrů vzdáleném městě, víte, že tam za čtyři hodiny budete. V Česku je to nejisté, ještě ráno trvala cesta do Brna o hodinu déle, kvůli nehodě náklaďáku s prasaty.

Problém je ale také v mizerné plynulosti dopravního proudu. Na dálnici jsme kromě pomalých kamionů a autobusů potkávali hlavně dva typy aut: jedni jedou stopatnáct plus-minus sedm kilometrů v hodině, druzí stopadesátkou. Předepsanou maximální stotřicítkou téměř nikdo.

Celá trasa napříč Českem je také přehlídkou různých kvalit dálničního povrchu. Mezi Prahou a Brnem, abyste si občas jazyk nepřekousli, i na úseku od Plzně do Rozvadova už je občas poznat, že má něco za sebou. To nová dálnice do Ostravy znamená plavnou pohodlnou jízdu.

Jak se staví dálnice

Cesta z Rozvadova do Bohumína asi bude povinná i pro dopravní inženýry, je to vlastně almanach českých dálnic. Z Prahy do Brna jedete po nejstarší dálnici v Česku (první úsek z Prahy do Mirošovic byl otevřen v roce 1971), k Ostravě frčíte po nejnovější a zbývající úseky spadají stářím hezky rovnoměrně mezi ně.

Proč jsou na některých trochu starších úsecích brněnské dálnice "schody" vysvětlí technologie, jak se autostrády staví. "Brněnská" a "rozvadovská" se stavěla tak, že finišer (taková pojízdná továrna na dálnici)vybetonoval nekonečnou desku, která se pak rozřezala na díly. Zabraňuje se tak nekontrolovaném rozpraskání betonu, když podloží pracuje; jednotlivé desky se mohou pohybovat.

Jenže když se spáry rozestoupí a přetěžovaná dálnice pracuje, je jízda drkotavá. To nový úsek do Bohumína je jiné kafe. S postupem let stavaři technologii vylepšili a finišer rozděluje betonovou desku sám a ještě do spár vkládá tzv. kluzné trny. Jednotlivé "panely" se mohou hýbat, ale stále drží u sebe.

Pendolino má problém

Osmnáctikilometrová část nejnovějšího dálničního úseku v ČR je prozatím otevřená v polovičním profilu, takže se jezdí na půlce dálnice obousměrně, vždy ve dvou úzkých pruzích osmdesátkou. Nepotkáte tam zatím žádné odpočívadlo a jediná benzínka je až na úplném konci D1 u Bohumína, i tak je to ale obrovské zrychlení pro řidiče a jednoznačné posílení bezpečnosti.

A hlavně velký problém pro Pendolino. Zpáteční cestu z Prahy do Ostravy jsme i s jednou zastávkou na tankování a druhou na protažení zvládli za tři a půl hodiny. Jeli jsme od půl páté odpoledne do osmi večer, tempomatových 130-135 km/h. Expresní chlouba Českých drah jede do třetího největšího českého města z Prahy tři hodiny a jízdenka pro dospělého stojí šest stovek. My jeli ve dvou a náš stopětikoňový VW Golf 1,6 TDI ukazoval celý den tvrdošíjně průměrnou spotřebu 5,8 l/100 km (jedna cesta stála necelých 700 korun za palivo).

S trochou štěstí přejedete republiku plynule a bez větších zádrhelů. Cesta z Rozvadova je pohodová, prodírání se pražským "štrůdlem" vás připraví na džungli na brněnské dálnici. Poslední úsek vás navnadí, jak vypadá moderní dálnice, kterých se možná dočkají naši potomci. To všechno za šest hodin a 555 kilometrů.

D1 je (relativně) bezpečná...

Společnost CityPlan, jež sleduje bezpečnosti dopravy, vydala mapu, hodnotící silnice v zemi podle relativní míry rizika. Nejvyšší absolutní nehodovost je sice na dálnici, ovšem po D1 zase projede mnohonásobně víc aut než po silnicích první třídy.

Zatímco řidiči a policisté si na dálnici stěžují, podle statistik, ze kterých vycházela mapa rizikových silnic, je jednou z nejbezpečnějších dopravních tepen nejen na Vysočině.

"Policejní statistiky nehodovosti poměřujeme s intenzitou dopravy. Po dálnici projede denně mnohonásobně víc aut než po jiných silnicích první třídy. Proto je na ní relativní riziko mnohem menší než třeba na méně frekventovaných silnicích," vysvětluje Jiří Landa, ředitel oblasti dopravy a dopravního inženýrství společnosti CityPlan.

Na druhou stranu ale dává veřejnosti za pravdu. "Na dálnici je nejvyšší absolutní nehodovost," říká. Přímo na Vysočině to je podle policistů zapříčiněno nejen nekvalitním povrchem dálnice, ale i obvykle horším počasím.

"Zatímco je v Praze či Brně pěkně a teplo, může být u Větrného Jeníkova patnáct centimetrů sněhu a vánice," říká Leoš Tržil, ředitel republikové dopravní policie. "Dálnice je nebezpečná kvůli nadměrnému provozu, zvlášť v zimě se nebezpečí zvyšuje," dodává. Přesto je podle Landy dálnice bez ohledu na počasí čtyřikrát bezpečnější než silnice první třídy a až osmkrát bezpečnější, než nejhorší silnice první třídy na Vysočině (I/19 z Nového Města na Moravě na hranice kraje). "Ale i tak je na ní celá řada dopravních závad, nejčastěji nedostatky ve svodidlech," upozorňuje Landa.

Za ten největší nedostatek dálnice však osobně považuje nebezpečné reklamní panely. Ty často bývají umístěny až nebezpečně blízko vozovky, nemají žádné bezpečnostní prvky, často je tvoří pouze nikterak nechráněné traverzy zaražené hluboko do země. Mnoho z takových billboardů je navíc k dálnici umístěno nelegálně. Kvůli nim přišla o život celá řada motoristů. "To by se na Západě stát nemohlo," tvrdí Jiří Landa.

MF DNES, Martin Vokáč

ZDROJ:http://auto.idnes.cz/projeli-jsme-cesko-poprve-plynule-napric-je-to-555-kilometru-po-dalnici-1k8-/automoto.asp?c=A091204_132744_automoto_fdv