28.6.2011 - Více světla do kauzy Studénka nevnesl ani stavbyvedoucí

Vrchní stavbyvedoucí Martin Gargoš byl zřejmě nejdůležitějším svědkem pondělního hlavního líčení v kauze Studénka. V něm se z obecného ohrožení zodpovídá 10 manažerů a zaměstnanců stavebních a dodavatelských firem, kteří se podíleli na opravě mostu ve Studénce. Ten 8. srpna 2008 spadl před přijíždějící mezinárodní rychlík. Při tragédii zahynulo 8 lidí, více než 90 se jich zranilo. Obvinění vinu odmítají.
"Z hlediska zabezpečení stavby papírovou formou bych dneska asi něco jinak udělal. Obecně si teď dáváme pořádně pozor na veškerou dokumentaci," přiznal před soudem Gargoš, který je stále zaměstnancem společnosti Eurovia (dříve ODS – Dopravní stavby Ostrava) a jenž byl vrchním stavbyvedoucím na stavbě mostu od 1. května 2008.
Pod sebou měl ale i další dvě stavby, a to v Českém Těšíně a v Bohumíně. "Ve Studénce jsem byl poprvé 22. května, jezdil jsem tam jednou týdně na kontrolní dny," řekl s tím, že při kontrolách žádné závady, kromě časového skluzu, nezaznamenal.
O problému na stavbě se Gargoš dozvěděl 6. nebo 7. srpna od nadřízeného Petra Janouškovce. Ten je jedním z obviněných a ve firmě zastával post výrobně-obchodního náměstka závodu Mosty.
"Řekl mi, že se vzpříčila kolečka vozíků, ale že se to spraví. Viděl jsem i fotky. Řekl, že se to nadzvedne, vozíky se srovnají a závada bude odstraněna," vzpomínal Gargoš. Dodal, že o problémech s vozíky nikoho neinformoval.
Na dotaz jednoho z obhájců, zda se po tragédii bavil s dělníky o příčinách pádu mostní konstrukce do kolejiště, odpověděl, že ano.
"Jeden z nich povídal, že zřejmě něco bylo s jeřábovou dráhou. Slováci, kteří tam pracovali, skákali prý po jeřábovkách. Jestli to chtěli narovnat, nevím," krčil rameny.
Že zřejmě nebylo na stavbě vše v pořádku, potvrdil před soudem svědek Zdeněk Orlík. Ten projížděl 7. srpna odpoledne na kole pod mostem, když slyšel, jak někdo dělníkům říká: "Tak to nemůže zůstat, s tím se musí něco dělat!" "A ukazoval přitom na most," poukázal Orlík. Kdo byl oním mužem, ale neví, po třech letech si už ani nevybaví jeho tvář.

V předpisech se po nehodě nic nezměnilo

Jaromír Závorka sloužil osudný den na nádraží ve Studénce jako dispoziční výpravčí. "Služba probíhala normálně, nikdo tehdy nehlásil, že se na stavbě bude něco dít," vypověděl Závorka. "Pokud se tam něco dělo, tak s nějakým časovým předstihem přišel člověk, který ohlásil, že se bude pracovat. Sepsali jsme oznámení a já pak hlásil průjezdy vlaků a to, po které koleji jezdí, vysílačkou," dodal.
Že by zavedená praxe, co se hlášení průjezdu vlaků týká, byla špatná, odmítl. "Pokud vím, tak po nehodě se nic nezměnilo v provozních ani bezpečnostních předpisech," ujistil.