25.6.2012 - Cesta porozumění Čechů a Němců se opět prodloužila

Žili v těch místech staletí, po válce však museli nuceně odejít. Symbolem obnovy vzájemných vztahů Čechů a Němců se více než půlstoletí po jejich vysídlení stala i Cesta česko-německého porozumění na Vítkovsku. Od soboty je o 12 žulových desek delší.

BUDIŠOV NAD BUDIŠOVKOU - Dvě stě dvacet osm žulových desek od soboty dláždí cestu, která je symbolem porozumění mezi Čechy a Němci. Jedna z těch nejnovějších nese jméno Grety Fischer, rodačky z Budišova nad Budišovkou, která i přes to, že sama za války trpěla, musela jako Němka pryč. "Pocházela z židovské rodiny, její tatínek byl veterinářem v Budišově nad Budišovkou. V roce 1931 se rodina přihlásila k německé národnosti. Jako Židé museli snášet válečné útrapy, přesto když někteří přežili a vrátili se domů, museli do vagonů a odsunuli je," popisuje příběh tehdy pětatřicetileté ženy předseda sdružení Vlastenecký poutník Petr Andrle. Fischer po válce v prostorách bývalého kláštera v bavorském Indersdorfu nedaleko Dachau pomáhala dětem, které za války přišly o celou rodinu. Žulovou desku na její památku na Cestu česko-německého porozumění nechala položit obec Indersdorf.

Nucený odchod Grety Fischer z domova je podobný stovkám jiných. Ne náhodou Cesta česko-německého porozumění leží v pohraničí, kde do konce války žili převážně Němci. V červnu 1945 první z nich své domovy opouštěli. "Oblast Nízkého Jeseníku je jedním z míst, odkud obyvatelé museli odejít bez ohledu na to, zda měli nějaký vztah k nacismu. Snažíme se křivdy napravit aspoň tím, že je připomínáme," vysvětluje Andrle. Z kraje se stěhovaly desetitisíce lidí. Museli do sběrných táborů a z nich vlaky do Německa. "Třeba Moravský Beroun měl tábor na Libavsku i přímo ve městě, na místě bývalé pošty," popisuje Andrle. Dodává, že ještě než místní rodáci odešli, nuceně pracovali. "Byli v táborech a chodili na svá pole. Měli povinnost sklidit to, co na jaře 1945 vysadili," říká Andrle.

Na tábor v projektu Paměť národa zavzpomínala například Ingeborg Przybylová, která se narodila v Bohumíně. Konec války prožila jako osmiletá dívenka. "Jak jsme viděli ten dvojitý plot a mezitím ještě natažený drátěný, už to byl hrozný dojem. Spolužáci mě denně pronásledovali. Házeli mně po hlavě aktovkama. A když neměli nic jiného, tak shnilou řepou. Mě vždycky hnali ze školy až přímo do toho lágru. A to já jsem odnášela velice špatně psychicky," uvedla. Sběrné tábory vznikaly i ve větších městech, využívaly se i Němci zbudované tábory pro válečné zajatce. "V Opavě byl sběrný tábor na náměstí Joy Adamsonové. Vznikly tam za války jednoduché dřevěné baráky pro válečné zajatce. Po válce se tam přesouvalo německé obyvatelstvo," říká historik umění Pavel Šopák.

V Krnově měli internační tábory tři, v Hlubčické a Opavské ulici a na svahu Cvilína. Začaly se zaplňovat od 14. června. Několik táborů vzniklo také v Novém Jičíně. První, takzvané divoké odsuny si vyžádaly řadu obětí. Koncem června krnovští Němci pěšky vyšli z cvilínského lágru přes Vrbno pod Pradědem, Domašov a Jeseník do Králíků. Prameny mluví o bití a ponižování během cesty. V otevřeném nákladním vlaku, kde byly napěchovány tři tisíce lidí, pak dva dny jeli do Teplic. Odtud pak pěšky až na česko-německé hranice. V Novém Jičíně během první vlny museli místní Němci na náměstí. "Tam odevzdali klíče od domů a bytů a pěšky museli jít do Suchdolu, odkud z tehdejšího hlavního nádraží odjížděli. Ti, kteří nemohli jít, byli do Suchdolu odvezení autobusem," popsal historik Muzea Novojičínska Jan Číp.

V Bruntále došlo začátkem července 1945 k tragickým událostem. Poté, kdy v budově správní komise po výbuchu granátu zemřel jeden z hlídkujících, lidé v živelné odvetě zastřelili v internačním táboře naproti pozdějšímu závodu Seliko dvacítku Němců. Po odsunutých Němcích celou oblast osídlili noví obyvatelé. "Dodnes je to znát. Přišli lidé, kteří nemohli pokračovat v místní ekonomické a kulturní tradici. Pohraničí je dodnes značně zdevastované," komentuje Petr Andrle. Cesta českoněmeckého porozumění se nachází nedaleko hrobu padlých v bitvě prusko-rakouské války z roku 1758. "Ve smrti tam leží spříznění lidé, kteří proti sobě bojovali. Na jejich hrobě vzýváme k porozumění evropských národů," dodává Andrle.

HISTORIE Cesta porozumění

• Vznikla v roce 1999 jako symbol bližší spolupráce se sousedními zeměmi, především s Německem, v oblasti, která byla po staletí osídlená právě německým obyvatelstvem.
• Každý rok se k malé mohyle s křížem na úpatí Červené hory v Guntramovicích kladou desky ze slezské žuly, které společně tvoří cestu. Pocházejí od dárců z Česka, Německa, ale i Polska, USA, Francie, Nového Zélandu či Portugalska.
• Po sobotním prodloužení na místě leží 228 desek. Od loňského roku nedaleko stojí také kaple Cesty česko-německého porozumění.