26.6.2012 - »Žiju přítomností a dělám to, co mě baví,«

»Žiju přítomností a dělám to, co mě baví,« říká tanečník Jiří Weissmann

BOHUMÍN, PRAHA – Do souboru Radost přišel relativně pozdě – ve 13 letech. Přesto je dnes, možná trochu i díky náhodě, jedním z nejlepších českých tanečních akrobatů vystupujících v prestižních představeních pražských divadel. "Účinkoval jsem v českých muzikálech, působil v černém divadle, se kterým jsem poznal Jižní Ameriku, dělal preventivní projekt pro školy The action, později pohybového konzultanta a choreografa pro divadelní projekty. Natočil jsem několik reklam, ukázal jsem se taky v jednom seriálu, vedu akrobatické workshopy," říká původem Bohumíňan a odchovanec souboru Radost&Impuls, třicetiletý Jiří Weissmann. A jak dodává, všechno, co kdy dělal, byly zkušenosti, ze kterých se dnes snaží čerpat v Cirku La Putyka, kde vystupuje.

• Kdy jste začínal v souboru Radost&Impuls a jak dlouho jste v něm působil?

Myslím, že to byl rok 1995, kdy jsem do souboru přišel poprvé. A devět let jsem se pak snažil rozpohybovat tělo v rytmu Radost&Impuls.

• Jak vzpomínáte na Bohumín a především na práci v souboru? Pokusil byste se dvěma větami vyjádřit, co vám účinkování v souboru dalo? Na co nejraději vzpomínáte?

Bylo to fajn, rád na tu dobu vzpomínám. Nebyl jsem až tak pohlcen tancem, jako mě spíš bavili lidi v souboru a holky všude kolem. Taky jsme jezdili hodně do zahraničí, hlavně pak s jednou generací Impulsu byly zájezdy opravdu nezapomenutelné… A co mi soubor dal? Zkušenosti, přehled, přátele a vzpomínky.

• Od roku 2004 žijete v Praze. Předpokládám, že jste šel za prací, za tancem…

Dá se to tak říci. I když hodně za to vděčím Martinu Císarzovi, který mě jako člověka bez práce nalákal do Prahy ke Qaši do souboru IF (Qaša je tanečnice Leona Kvasnicová – pozn. red.). Já sám jsem tehdy neměl v plánu živit se profesionálně jako tanečník.

• Momentálně jste mimo jiné členem souboru La Putyka. Jak byste laikovi přiblížil představení tohoto souboru a na co byste ho pozval?

Cirk La Putyka je souborem, který se věnuje novému cirkusu (bez zvířat) – akrobacii, tanci, zpěvu, hudbě a nadto i loutkám. Ale to, co odlišuje Cirk La Putyka od jiných světových novocirkusových souborů, je především naše divadelnost a to, jak tvoříme dramatické situace společně s novocirkusovými disciplínami. Myslím si, že všechna představení, která v současné době hrajeme, stojí za zhlédnutí. Každý divák si může přijít na své. Přes humornou českou hospodu v La Putyce k trochu vážnějšímu Up End down, který balancuje na křižovatce mezi životem a smrtí, pro rodiny s dětmi Macourkovský A cirkus bude?!, až po finské vidění grotesky na jevišti ve Slapstick Sonátě.

• Čím vás účinkování v tomto souboru zaujalo a jak moc při jeho vystoupeních uplatníte svou taneční průpravu?

Co mě baví, je to, že jsem se v každém připravovaném novém projektu Cirk La Putyka naučil spoustu nových věcí a posunul hranici svých dovedností zase o kousek dál. Mít taneční průpravu je opravdu prospěšné, využiji ji jak při tvorbě choreografi í v novém cirkusu, tak i při tvorbě charakteru pohybu dané role.

• Při své práci hodně cestujete, máte jistě i řadu pracovních nabídek z ciziny. Uvažoval jste, že byste na určitou delší dobu zakotvil mimo Českou republiku? Je ve vaší profesi něco, po čem toužíte, čeho byste chtěl dosáhnout, hrát v některém představení?

Nejsem typem člověka, který si určuje cíle. Dělám to, co mě baví. Žiju teď a tady, ne budoucností. Samozřejmě bych rád přijal zajímavou zahraniční nabídku, ale v současné době mám v České republice spoustu závazků.

• V internetových odkazech jste nazýván profesionálním tanečníkem a akrobatem. Jak se člověk stane akrobatem?

Docela jednoduše. Jen se stačí naučit pár přemetů a salt.