7.12.2012 - Já jsem byl vždycky admirál

Rozhovor s nejslavnějším českým mořeplavcem Richardem Konkolskim:

Olomouc – Světoznámý osamělý mořeplavec Richard Konkolski už roky žije v americkém Newportu. Na několik dní se však vrátil na Moravu a prozradil nám detaily svých dobrodružných plaveb kolem světa.

- Kdy se ve vás probudil zájem o jachting?

S jachtingem jsem začal až v pubertě, ale zájem o vodu jsem měl odmala. Možná to souvisí s tím, že jsem se narodil v Bohumíně a všude kolem byly rybníky. Jako kluci jsme si tam hrávali na piráty a já jsem byl vždycky admirál. V deseti letech jsem postavil první malý kajak z odřezků a novin, neměl jsem však dost materiálu na palubu, tak jsem se hned při první plavbě potopil.

- Jaké byly vaše první úspěchy na lodi?

V šestnácti letech jsem vstoupil do jachtařského klubu a celkem mi to šlo. Vyhrával jsem všechny možné závody. Měl jsem samozřejmě zájem i o jiné sporty, ale tohle byla zkrátka moje srdcová záležitost.

- Už v té době jste tedy získal řadu ocenění. Bavily vás ještě české rybníky, nebo jste pomýšlel na moře?

Při závodní činnosti jsem samozřejmě objel všechny rybníky a přehrady v republice a začal jsem toužit po moři. Obrátil jsem se proto na Polsko, kde byla pravidla jachtingu daleko přísnější. Poláci však měli v tomto směru velké rezervy, protože měli málo kapitánů. Udělal jsem si tam kapitánské zkoušky a mohl si zadarmo plout,kam jsem chtěl.

- Na svůj první zaoceánský závod jste čekal velmi dlouho. Jaké byly přípravy?

Věděl jsem, že bude velmi komplikované dostat se k oceánu, jelikož v době komunismu musel mít člověk výjezdní doložku, kterou nebylo snadné získat. Já jsem se však chtěl zúčastnit závodu přes Atlantik a byl jsem trpělivý. Vybral jsem si ho z toho důvodu, že tam nebyla žádná pravidla a každý mohl plout na libovolné lodi.

- Jak dlouho tehdy trvala stavba té vaší?

Postavil jsem si ji sám a zabralo to asi čtyři roky. Stejnou dobu jsem čekal na povolení vyplout. Našel jsem si modřín, který musel růst o samotě, aby měl pravidelné letokruhy. Sehnal jsem povolení ke skácení a nechal na pile nařezat trámy. Potom jsem čekal dva roky, než dřevo vyschlo. Kompas jsem sehnal z rozbitého Migu a předělal ho na lodní kompas.

- Vaše první velká plavba tedy směřovala kam?

Byl to závod z Anglie do Ameriky a zpět. Povolení k závodu jsem dostal deset dní před startem. Cesta do Anglie na lodi za deset dní byla také velmi náročná. Na start jsem dojel deset minut před limitem a v kapse jsem měl dvacet liber, což bylo startovné.

- Vaše loď se jmenuje Niké. Proč jste ji pojmenoval zrovna takto?

Mám rád historii a vybíral jsme z několika jmen. První byla Aisa, což je v řecké mytologii bohyně osudu. Nakonec to skončilo u Niké, protože to je bohyně vítězství.

- Vždycky jste chtěl být osamělý mořeplavec?

To ne. Já jsem hodně plul i s posádkami, ale bylo to dané tím závodem, protože ten byl pro jednočlenné posádky. Abych se ho mohl zúčastnit, musel jsem plout sám. Když jsem vyplul na Atlantik, byla mlha a mraky, několik dní jsem nevěděl, kde jsem. Používal jsem tabulky a udělal náběry na chronometr, abych se mohl řídit podle hvězd. Dnes už je to všechno úplně o něčem jiném.

- První cesta kolem světa vám trvala tři roky. Jak jste se po tu dobu živil?

Poté, co jsem doplul do Ameriky, živil jsem se různě. V New Yorku jsem dělal řezníka, v Austrálii rekonstruoval obchod, v Africe zase stavěl domy a podobně.

- Vy jste nepočítal s tím, že se vrátíte zpět?

Měl jsem se vrátit zpátky, ale už na začátku závodu jsem ztratil stěžeň a musel zpět do Anglie, abych si obstaral nový. Ztratil jsem tím asi dvacet dnů, ale závod jsem dokončil. Už to však bylo pozdě. Proto jsem přes konzulát poslal zprávu, že začalo období hurikánů a potom budou zimní bouře. Mohl jsem buď počkat do jara, nebo plout dolů na Panamu a zkusit se vrátit jinudy. Úřady mi daly povolení na dalších šest měsíců, tak jsem mohl plout dál. Pochopitelně, že za šest měsíců se cesta kolem světa nedá stihnout. Po půl roce jsem žádal o prodloužení, a tak pořád dokola.

- Jak to po návratu domů vypadalo s vašimi dalšími plavbami?

Komunistům se samozřejmě nelíbilo, že jsem měl úspěchy, za které jsem získával ocenění v zahraničí. Když jsem žádal o další povolení na cestu kolem světa, tak už mi ho zamítli. Já jsem byl v té době v Polsku a bez povolení jsem odjel na Západ. Mezi tím jsem byl zdejšími úřady odsouzen na jedenáct let. Potom už jsem se zpět nevrátil.

- Máte pořád tu původní Niké?

Ne. Ta je v depozitáři Technického muzea v Praze, ale ještě ji nevystavují. V současné době loď nemám.

- Bál jste se někdy na moři o život?

Mnohokrát, ale to už patří k věci. Když vás to baví, tak to moc neřešíte. Třeba jednou jsem si na moři vyrazil oba přední zuby a roztrhl ústa. Omdlel jsem, po nějaké době se probudil, trochu to sešil a zamířil k nejbližší pevnině.

- V současné době žijete v Americe, vracíte se do Čech často?

Jen zřídka. Pouze při zvláštních příležitostech. V Americe už jsem si zvykl.

---

Richard Konkolski - Narodil se 6. července 1943 v Bohumíně. - Je považován ze nejslavnějšího českého mořeplavce. - Vyhrál řadu námořních závodů. - Třikrát obeplul zeměkouli, poprvé v roce 1975 a stal se prvním Čechoslovákem, který to dokázal. Jeho loď Niké I je navíc druhým nejmenším plavidlem. - V roce 1982 emigroval i s manželkou do USA. V Newportu žije dodnes. - Je autorem několika knih, filmů a dokumentů.