5.3.2013 - 34. Místo seznámení: Chorvatsko

Jedná se o rodiče mého otce neboli o mou babičku a mého dědečka, které jsem znal z dětských let roku 1942 až do roku 1954. Dědeček Johann Kula se narodil roku 1876 v Karviné­Solze a babička Marie, ta se narodila v Kostanjevici – to je v dnešním Chorvatsku – v bývalé Jugoslávii. Jak k sobě došli? To znám z vyprávění otce i dědečka, že dědeček byl podkoním u hraběte Larische na zámku v Karviné­Solza a mimo to učil jezdit nebo rajtovat na koních i dcery a syny hraběte Johanna. V roce 1900 odjel hrabě Johann na manévry neboli na cvičení jako dragoun kavalerie do Chorvatska a s sebou vždy bral pro svoji potřebu i několik koní pro svoje vojenské cvičení a k tomu pochopitelně i obsluhující personál pro obsluhu koní a taktéž i pro sebe.

Dědeček samozřejmě jel s ním, a jako mladý kluk – to měl tehdy 24 let, pro něj to bylo dobrodružství, na které se nezapomíná. Doba cvičení trvala asi tři měsíce a kromě povinnosti sloužit hraběti a sloužit vlasti měl taktéž svůj volný čas a svoje vycházky, na kterých se seznámil na tancovačce s dívkou, která pracovala ve fabrice na tabák. Tancovali spolu a doprovázel dívku Marii Tomšicovou z hospody až na konec vesnice. A toto se opakovalo vícekrát a stalo se, že byla ruka v rukávě. Ale co naplat – dědeček musel opět domů – do Karviné – , líbánky skončily, ale vztah na dálku pokračoval. Za rok se v Konstanjevici narodil malý chlapeček Johann a mladá svobodná maminka Marie přijela za svým vyvoleným z Chorvatska do Karviné a v roce 1901 se vzali – a jako věno si přivezla malého Johannka.

Můj otec se narodil pak po roce, a to roku 1902, ale již v Karviné­Solza, za další dva roky – v roce 1904 – se narodila holka – moje teta Sofie – a já jako vnuk dědečka Johanna jsem se narodil za 34 let, a to v roce 1936 opět v Karviné­Solzea. Seznámení mých prarodičů bylo dosti vzdálené od domova, cesta autem trvá vždy jeden celý den tam, a tudíž vzájemné návštěvy jsou velmi omezené. Můj otec navštívil rodiště své matky v Kostanjevici dvakrát, pak byla válka a po válce jsem se s otcem a manželkou vypravil v roce 1965 navštívit své příbuzné. V té době zde žili ještě sourozenci mojí babičky, a dnes již jen potomci – jejich děti a vnuci. Byl jsem tam na návštěvě již vícekráte, i se svým synem Marcelem, ale jinak udržujeme písemný styk s příbuzenstvem v Kostanjevici, Lublani a Záhřebu. V dnešní době se kontaktujeme spolu i přes internet, velká vzdálenost nás rozděluje.

Sestra mojí babičky, Josefina, přijela z Kostanjevice na svatbu své sestry Marie a zde v Cieszyně poznala svého vyvoleného Adama Kofina, který – mladý a svobodný – vlastnil restauraci, ve které se svatba konala. Zůstala v Polsku jako servírka v restauraci u Kofina a pak jako jeho manželka. Spolu pak vedli svou restauraci a z jejich manželství se narodil jeden chlapec – Fredy – a tři holky – Mania, Wanda a Julia. Pokud zalistujeme v minulosti, tak se dozvíme hodně zajímavých věcí, které jsme jako mladí nevěděli a které můžeme předat dnes našim potomkům.

Foto: SVATEBNÍ FOTO z roku 1901.
O autorovi: EDUARD KULA, BOHUMÍN