11.5.2013 - Na trénink to mám teď pět metrů

Útočník David Jatagandzidis se vrátil do Bohumína a říká:

Bohumín – Zimní přestávka je na fotbalovém poli skvělá možnost, jak posílit tým do druhé poloviny sezony, a velká část klubů v kraji tohoto také náležitě využila. V Bohumíně přivedli jedinou posilu, avšak o to zvučnější. David Jatagandzidis se rozhodl ukončit své rok a půl trvající působení v divizních Kravařích a vrátil se zpět do klubu, který jej vychoval. "Vrátil jsem se v podstatě kvůli pracovním povinnostem. Našel jsem si v Bohumíně práci a časově to nešlo skloubit s tréninky a zápasy v Kravařích. Navíc mě už nebavilo dojíždět. Proto jsem při zájmu ze strany Bohumína zvolil návrat," říká dnes třiadvacetiletý fotbalista, který prošel také Baníkem Ostrava nebo Slavií Orlová. V Kravařích jste strávil jednu a půl sezony. Jak se za tímto obdobím své kariéry ohlížíte? Myslím si, že ze svého pohledu jej můžu hodnotit pozitivně a také úspěšně. V podstatě jsem tam zažil své nejlepší fotbalové období. Rozhodně si nemám na co stěžovat a budu na to rád vzpomínat. Bohužel jsem tam musel skončit.

• Sledujete, jak si od té doby vaši bývalí spoluhráči v divizi vedou?

Určitě. Právě dnes (ve středu) jsem se byl podívat na jejich zápas s rezervou Opavy – a k jejich smůle prohráli. Nedaří se jim, což samozřejmě v boji o záchranu nepomůže. Jinak ale s kluky pořád žiju, komunikujeme spolu a ohromně jim fandím. Proto věřím, že se v soutěži ještě zachrání.

• Těšil jste se na svůj návrat do Bohumína?

Těšil, protože jsem věděl, že budu spolupracovat s klukama, které jsem potkal v minulosti, a také hraji před lidmi, které znám, a kteří mě podporují i kritizují. Musím se přiznat, že jsem měl ze začátku trochu strach z atmosféry v kabině, o které jsem slyšel, že na podzim nebyla dobrá. Nyní ale vše klape. Navíc je skvělé, že na trénink to mám z domu pět minut a z práce dokonce pět metrů.

• Zatím se vám ale moc nedaří. Až v nedělním zápase proti Hradci nad Moravicí jste se v krajském přeboru dokázal poprvé gólově prosadit.

Je to pravda. V předchozích zápasech jsem neproměnil mnoho šancí, v neděli se mi to už povedlo, ale teď naposledy ve středu proti Vítkovicím jsem opět zahodil dvě možnosti. Těžko říct, čím to může být, protože v minulosti v zápasech i teď na tréninku takové šance končí v síti. Nezbývá mi než věřit, že se to zlepší.

• Sedí vám fotbal, který se Marek Poštulka snaží v Bohumíně praktikovat?

Chce po mně, abych hrál na místě podhrota. To je post, na kterém jsem hrál i v Kravařích, takže to pro mě žádná změna není. Je to fyzicky náročné, ale tím, že jsem na něm hrál, tak se umím připravit a bez problémů to zvládám. Máme dva vysoké útočníky, takže pozice pod nimi zbývá na mě. Jsem za to rád, protože jsem více na míči, můžu ho vyvést, rozehrát a obecně mám pro sebe více prostoru.

• V útoku nastupujete s Martinem Opicem nebo teď v době jeho zranění s Pavlem Kukuliačem. Jak se vám s nimi spolupracuje?

Myslím, že nám to jde. Sám vím, že se mnou není jednoduché hrát, spíš je to složité. I proto doufám, že se má spolupráce na hřišti s ostatními zlepší, budeme hrát lépe a nahoru půjdou s výkony také naše výsledky.

• Jaké jsou vaše plány do blízké budoucnosti?

Vyloženě ambice žádné nemám. Rád bych se ale konečně zabydlel v jednom týmu na delší dobu a od věci určitě není ani přemýšlet nad postupem Bohumína do divize.

• Myslíte, že na postup se může myslet už třeba v příští sezoně?

Kdyby došlo k doplnění kádru o dva tři zkušené hráče, kteří by nám pomohli, tak proč ne? Jestli se ale chceme o postup porvat, tak se musíme vyvarovat zápasů, jaké nás potkávají v poslední době. Zejména pak takový jako s Vítkovicemi, kdy zbytečně ztratíme dvoubrankový náskok.

• V čem je chyba?

Samozřejmě kdybychom to věděli, tak to zlepšíme nebo se toho vyvarujeme, ale ono to není tak jednoduché. Většinou přestaneme hrát, zalezeme do obrany a bojíme se o výsledek. Místo toho, abychom drželi míč, tak jej jen nakopáváme. Soupeř pak jen využije možnosti a prostor, který jim tímto nabídneme.