4.7.2013 - Nejhorší politická krize

Po víkendu začne třetí týden faktického bezvládí a řešení se nerýsuje. Už teď je jasné, že Česko prožívá dosud nejhorší politickou krizi ve své historii s nedohlédnutelnými ústavněprávními a ekonomickými důsledky.

Josefu Tošovskému trvalo v roce 1998 sestavení "úřednické" vlády rovných čtrnáct dní, a to přes Vánoce. Obdobná vláda Jana Fischera v roce 2006 sice vznikala měsíc, ale měla předem zaručenou důvěru sněmovny. Jiří Rusnok neví kudy kam, k účasti ve vládě přesvědčil jen několik zemanistů; klíčovou osobu - ministra financí - stále nemá. Nejistota roste.

Analytici nás sice uklidňují, že investoři jsou na politickou nestabilitu v případě Česka zvyklí. Jenže zatím jsme neměli příležitost ověřit to v praxi. Poslední velkou politickou krizi jsme zažili po volebním patu v roce 2006, v době, kdy ekonomika rostla o pět procent ročně, stezka do budoucnosti se zdála být světlou a investoři neměli důvod k obavám. Potom tady sedm let fungovaly pravicové vlády, které držely státní výdaje zkrátka. Někdy až moc, ale trhům se to evidentně líbilo.

Teď je situace úplně jiná. Žijeme v době, kdy recese střídá stagnaci, a k objektivním problémům si sami přidáváme další. Nevíme, kdo bude vládnout, nevíme, jak bude vypadat rozpočet. Pravice chce pokračovat v šetření (byť mírnějším než dosud). Premiér Jiří Rusnok chce investovat s tím, že bychom si měli víc půjčit. A ČSSD by se nepochybně rozmáchla ještě víc. Jak z toho mají být ratingové agentury moudré?
Česko si zatím žije relativně dobře mimo jiné proto, že si půjčuje hodně levně. Riziková přirážka na dluhopisech je lehce nad úrovní Německa, jsme spolehlivějším dlužníkem než Francie. Díky levnějším půjčkám například nebyl problém se zaplacením škod po povodních, dosypáním peněz do VZP a zbylo i na neplánované investice.

Relativní pohoda ale může rychle skončit. Pokud trhy ztratí důvěru, financování dluhu se prodraží, peníze začnou chybět a roztočí se likvidační spirála: levice po volbách zalepí rozpočtové díry vyššími firemními daněmi a zvýšením pojistného. Tím zdraží práce, poklesne konkurenceschopnost, omezí se zahraniční investice, vzroste nezaměstnanost. Stát bude muset vydat víc peněz na dávky, vybere méně DPH. Díra v rozpočtu se zvětší, důvěra trhů klesne ještě víc. A tak dále. Ne že bychom mohli dopadnout jako Řecko. Ale podobně, jako se finanční nestabilita přenesla z Wall Street na "main street", může být naše politická nestabilita brzy vidět nejen v pražské Sněmovní ulici, ale i na náměstích ve Varnsdorfu, Bohumíně, kdekoli.

V zájmu země je nutné možnému poklesu důvěry trhů předejít. To znamená vyřešit politickou krizi co nejrychleji, tak, aby nevznikly nejmenší pochyby o tom, že Česko bude mít řádný rozpočet na příští rok. Za nynější krizi je odpovědný prezident. A protože je zřejmé, že jeho "odborníci" řešení nepřinesou, měl by další pokus o sestavení vlády dát tomu, kdo ukáže, že má většinu ve sněmovně. Cokoli jiného bude sobecký hazard.

O autorovi: Petr Honzejk, petr.honzejk@economia.cz