Zpravodajství
2.10.2013 - Lepil domy z ábíčka. Teď tvoří Hradec roku 2050
Zdroj: Hradecký deník
Ročník a číslo: 229
Strana: 3
Autor: Jiří Fejgl
Architekt Tomáš Vymetálek, který vymyslel fotbalovou Bavlnu, vypráví o tom, jak rád přišel o nejdelší prázdniny života
Zajímaví lidé Hradecka
Hradec Králové – Jako student gymnázia jezdil po Hradci na kole a kreslil místní mosty. Dnes je z něj muž, který vymýšlí podobu města na příštích padesát let. Architekt Tomáš Vymetálek tvoří nový územní plán Hradce, tedy Salonu republiky. Města, které je díky mágům Janu Kotěrovi a Josefu Gočárovi vyhlášené perfektní urbanistickou vyvážeností. "Už na začátku máme dobrou výchozí pozici. Není to jako na severní Moravě, kde jsou zdevastovaná města jako Bohumín, Havířov, Třinec a vlastně tam vstáváte z bahna," říká architekt v rozhovoru, jenž je dalším dílem cyklu Zajímaví lidé Hradecka. "Samozřejmě máme odpovědnost, abychom to nezkazili, ale pokud se chováte pečlivě a profesionálně, nemělo by se to stát," dodává.
- Co vlastně řeší územní plán?
Hlavně krajinu, dopravu, plochy na bydlení, sport, výrobu. A jejich provázání s ostatními věcmi.
- Je jeho tvorba v Hradci něčím zvláštní?
Jde tady hlavně o zeleň, cyklodopravu a protipovodňovou ochranu. Dívali jsme se na města v Rakousku, Německu, naříklad Regensburg a Linec, sledovali jsme, jak se změnila za padesát let.
- Jak dlouho se tvoří nový územní plán?
Je to vlastně dohoda mezi veřejností a úřady. Nemůže převážit veřejný ani soukromýzájem. Proto probíráme každou námitku. Tvorba bude trvat tak dva a půl roku. Dřív se dělal nový jednou za patnáct let, teď se jednou za čtyři roky obnovuje . Apo osmi se rozhodne, jestli se udělá nový.
- Proč jste se vlastně stal architektem?
Jasno jsem měl už na základce. Táta byl stavař, já si dělal vlastní domečky z kúry, ze šišek, ze všech stavebnic, třeba z merkura. Sháněl jsem ábíčka, časopis ABC, stavěl jsem papírové tvrze, Karlštejn. Co jsem ale dělal nerad? Nerad jsem je rozebíral.
- Kdy jste začal domy kreslit?
Na gymplu. Chodil jsem kreslit k akademickému malíři Jaroslavu Fröhlichovi. Jedno léto jsem vzal kolo, batůžek, objel jsem všechny hradecké mosty a nakreslil jsem je. Také jsem stvořil práci o vývoji hradecké architekty. Fotil jsem stavby, s tátou jsme je vyvolávali a já jsem k nim psal na stroji text. Dostal jsem se do celostátního finále. Byla to sranda, jel jsem do Prešova s prací o Hradci. Tam jsem už neměl šanci. (směje se)
- Po gymnáziu jste šel na architekturu do Prahy. Prý jste ji zajímavě zakončil.
Ano, do prváků jsem přišel v roce osmdesát devět, když byla sametová revoluce. To jsem trefil. (usmívá se)Aten konec? Protože jsem Vymetálek, tak jsem dělal státnice až v pátek odpoledne. Všichni profesoři už byli ospalí, ale jako architekt z praxe tam byl Vlado Milunič, který dělal Tančící dům v Praze. Po zkoušce zamnou přišel, jestli bych u něj nechtěl pracovat. Já se ho zeptal, kdy mám přijít, a on odpověděl: Zítra ráno v osm. Byl jsem v euforii. Všichni moji spolužáci se chystali do zahraničí a já dostal fantastickou práci. Ale je fakt, že jsem přišel o nejdelší prázdniny v životě. (směje se)
- Dnes máte svoji firmu. Kdy jste se osamostatnil?
Když člověk vyjde ze školy, není architekt. Musí se to naučit v praxi. Tři roky jsem byl v Praze, ale táhlo mě to do Hradce. V květnu 1997 jsem si řekl dost. Tehdy to šlo, byl obrovský boom, stavěly se banky, byty, podniky...
- Jak vlastně tvoříte projekt? Dáte na první nápad?
Intuice je důležitá a většinou se ukáže, že první nápad je správnej. Nesmím ho zapomenout,musím se držet linie, i když mě klient ovlivňuje. Ale samozřejmě musíte mít na začátku informace, zjistit, co klient chce. Až pak se zavřít jako mnich a kreslit.
- Malujete na počítači nebo také na papír?
Miluju vůni fixů a pastelek. Mám špičkové korejské fixy a klasické české kohinoorky. Mámrád supermoderní věci, ale i klasické postupy, to propojení lidského a technického faktoru. Nazačátku je bílý papír, bez něj to nejde. Je jedno, jestli navrhujete letiště nebo přístřešek pro auto. Architekt musí vyložit svoje nápady na stůl jako karty. Pak přijdou na řadu nejlepší programy, scannery...
- Které fáze stavby vás baví?
Nejvíc ta první a poslední. Kreslení a chvíle, kdy už jezdí bagry, a vybíráme třeba barvy obložení. Teď děláme dům ve Špindlu a já si libuju, když dostanu fotku pokračující stavby. Ale mezi tím, když se řeší všechna povolení – to mě moc nebere. (směje se)
- Takže děláte vlastně i stavební dozor. Je to tak?
Firmy se občas snaží zjednodušovat, proto je musíme kontrolovat. Architekt nesmí uhnout.
- Z hradeckých staveb jste společně s kolegou Patrikem Kotasem navrhl novou podobu fotbalové Bavlny. Baví vás sportovní stavby?
Sportuju odmalička, takže k nim mám vztah. Teď například připravujeme nový fotbalový stadion ve Vrchlabí.
---
TOMÁŠ VYMETÁLEK
- 42 let
- narodil se v Náchodě, odmalička však žije v Hradci
- po studiích vydržel tři roky v Praze, ale v roce 1997 se vrátil zpátky domů
- vystudoval gymázium Boženy Němcové v Hradci a poté fakultu architektury ČVUT v Praze
- společně s kolegou Kotasem navrhl fotbalový areál na Bavlně
- jeho firma tvoří nový územní plán Hradce Králové
- je ženatý, má tři děti – Barboru (12 let), Gabrielu (15) a Evu (16)
- největší koníček je pro něj cestování a především sport: běh, lyžování, tenis