28.1.2014 - Kus země, který nám patří i nepatří

Před 55 lety, když si Československo s Polskem upravovaly hranice, si státy navzájem věnovaly kusy území. Majitelé pozemků se však nezměnili. Stát ani dnes neumí pomoci lidem, kteří tam chtějí hospodařit.

VĚŘŇOVICE, BÍLÁ VODA - Pražský inženýr Jiří Brabec chce postavit ve Věřňovicích vodní elektrárnu. Místo projektování a budování se však za poslední čtyři roky stal nedobrovolně spíš historickým badatelem. Vhodné místo pro stavbu se hledá obtížně. Brabec je našel na řece Olši mezi Bohumínem a hranicí s Polskem. Místní zastupitelé byli pro, ale varovali ho před nevyřešenými majetkovými vztahy. Brabec nakonec zjistil, že je to vážnější problém, než si myslel. Od té doby mu na stole narostl šanon korespondence s úřady a musel si počínat téměř jako detektiv. Už při prvním pohledu na mapu je vidět, že hranice u Věřňovic vede nelogicky - nejdřív ji vytváří řeka, pak ale hranice vytvoří trojúhelníkový "zub" směrem do Polska, načež se po necelých dvou kilometrech zase vrátí k vodě. Cípu země, skrze nějž vede dálnice, už víc než padesát let místní obyvatelé říkají "země nikoho". Česko jej dostalo od Polska v rámci územního vyrovnání v roce 1958, kdy se oba státy rozhodly napřímit hranici. Kus u Věřňovic je pak už trochu nelogickým důsledkem přesouvání a licitování o každý hektar.

Území formálně patří českému státu, ale historicky tamní pozemky vlastní pořád polské rodiny zemědělců z nejbližších vesnic. To by ještě nevadilo, kdyby jako vlastníci nebyli zapsáni předkové dnešních sousedů z Polska, protože na dědické řízení nikdo nedbal a dnes by se ani nevyplatilo. "Šéf jednoho z českých úřadů, který se problematikou zaobírá, mi na rovinu řekl: Já v té funkci asi ještě nějakou dobu budu a tipoval bych, že vy to do té doby nevyřešíte," říká smutně Brabec. Radnice zase přicházejí o daň z nemovitosti. "Máme historické majetky v Polsku, ke kterým se nemůžeme dostat, a Poláci je mají u nás. Nikomu se nevyplatí po tom jít. Na polské straně chybějí dokumenty," potvrzuje Pavel Buzek, starosta Dolní Lutyně, pod kterou Věřňovice patří. Ročně jeho obec přichází o 200 tisíc korun na dani z nemovitosti, která je nevymahatelná. Dolní Lutyně není jediná. Dalším příkladem je Bílá Voda v okrese Jeseník, která kvůli nevypořádaným pozemkům musela podle starosty Miroslava Kociána vést novou kanalizaci oklikou. Má dva původně polské hektary s nedohledatelným vlastníkem - zahradu a louku.

Ředitel nekoná. Nedostal pokyn

Problém řeší i česká vláda. Už dvacet let existuje funkce zmocněnce pro hranici. Vláda Jiřího Rusnoka loni jmenovala nového poté, co ten předchozí rezignoval. Nástupce však ještě nezačal pracovat. S hranicí si neumí poradit nikdo, ani ministerstvo vnitra, ani polské velvyslanectví. Funkci vládního zmocněnce vykonává kromě té své ředitel státního pozemkového úřadu Petr Šťovíček. "Vláda ho sice jmenovala, ale dosud mu nebyl doručen žádný pokyn, že má záležitost řešit," přiznala mluvčí úřadu Monika Machtová. Víc se snaží Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má aspoň kauzu zmapovanou. Jeho ostravský ředitel Karel Siwek upozorňuje, že podle nového občanského zákoníku se všichni dotčení dočkají rozuzlení za deset let, protože pak opuštěné nemovitosti půjde snadno zestátnit. "Do té doby asi bude nutné spolupracovat s polskými úřady a zkusit vlastníky identifikovat," radí rychlejší řešení Siwek. Pro Česko je však citlivé na problém upozorňovat, protože Polsku po divokém vyrovnání historicky dluží pár stovek hektarů území. Pouze ve Vidnavě v Olomouckém kraji, kde měli stejný problém, se ho podařilo vyřešit zestátněním pozemků. Jenomže tam to bylo o něco jednodušší, protože u pozemků je v katastru uveden "vlastník neznámý", nikoli konkrétní Polák. "Naši lidé si je teď od státu zpětně pronajímají," říká starostka Vidnavy Eva Pavličíková. Pak si ještě dokázaly poradit český a polský stát, když se na "zubu" u Dolní Lutyně stavěl úsek dálnice D1. Stavby ve veřejném zájmu se totiž budují podle zvláštních předpisů.

---

Česko-polské hraniční vyrovnání a jeho důsledky

V roce 1958 si Česko s Polskem mezinárodní dohodou vypořádaly části hranice, aby ji co nejvíce narovnaly a aby si vyměnily obtížněji dostupná místa. Proto se na hranici najdou lokality, které sice patří do Česka, ale konkrétní pozemky tam vlastní Poláci. Nikdo původním vlastníkům parcely nesebral, ani nemohl. Analogicky podobná místa s českými vlastníky se nalézají zase v Polsku. Na zablokovaném území se téměř nedá stavět, podnikat ani obchodovat s půdou. Takové lokality existují například v Bílé Vodě v Jesenickém výběžku nebo u Dolní Lutyně na Ostravsku (a přirozeně i na Slovensku, konkrétně na Spiši). Částí sporného území vede dálnice D1. Pouze ve Vidnavě, kde na sporném území stála část města, úřady dosáhly zestátnění a problém vyřešily v loňském roce.