6.1.2015 - O komiňáři z Bohumína

Přišel jednou do Bohumína z Ostravy komiňář a zašel k známému svému ševcovi, aby tam přenocoval. Ale švec nechtěl ho k sobě na noc vzíti, že prý je jizba malá. Komiňář tedy vlezl tajně ze síně do pece a tam spal. Tento švec málo dbal Pána Boha. Je pravda, že celý týden pilně pracoval, ale robil též v neděli až do pondělka rána. Potom v pondělek zašel do hospody a tam popíjel a vykládal své rozumy. Jednou v pondělek ráno, když komiňář u ševce ještě v peci spal, vrátila se ševcova žena z kostela. Švec vstal od verpánku a chtěl se ustrojit do hospody. "I ty pijane, polož se a vyspi se!" zvolala ševcová a roztápěla v peci. Švec se na svou babu pro tato slova tak dopálil, že hnal se na ni se šídlem. "Čert nechť tě odnese!" vykřikla ševcová a chtěla se bránit sekyrkou.

V tom komiňáře počalo v kamnech pálit. Prorazil kamna a skočil do jizby. Švec i ševcová ulekli se, že čert už tu je, vyskočili oknem ven, a žena volala: "Pane čerte, to já nemyslila doopravdy, můj chlap je dobrý!" Komiňář tuto řeč neposlouchal, ale vyskočil též oknem a hnal se za ševcem a ševcovou. Švec na útěku pořád robil křížky a málo dechu v něm bylo. Tak přiběhli všichni tři udýcháni na rynk bohumínský a za nimi moc národa zvědavého. Tam se na sebe podívali, poznali, jak se mýlili, národ se jim smál, a švec hanbil se velice. Od té doby švec už nikdy v neděli nepracoval, ale do kostela chodil a v pondělek nepopíjel nad míru.

Pohádka pochází z knihy Slezské pohádky a pověsti od Františka Slámy.