27.2.2015 - Jak nejsilnější muž republiky práskl před bafuňáři dveřmi

Píše se rok 1976, když na Mistrovství republiky v Bohumíně zvedá sokolovský vzpěrač Jan Nagy v nadhozu 245 kilogramů. S činkou balancuje podle svých slov snad deset sekund, přesto rekordní útok nakonec neudrží. "Rozhodčí mě nechali vykrvácet," vzpomínal ještě po letech na moment, který mohl československému vzpírání ještě o něco vylepšit jeho dosavadní rekord. Ten současný činí v nadhozu 242,5 kilogramů, vznikl v Havířově ve stejném roce a pod stejnýma rukama a trvá už téměř čtyřicet let.

O rozruch se v té době nadějný československý reprezentant postaral už v Teplicích, kde zdvihl 240 kilogramů, to byl tenkrát třetí nejlepší výkon na světě. "Lepší byli jen Alexejev a Bonk," věděl Nagy. Pořízek z Ostrova nad Ohří vážil tehdy 138 kilo, v rozhovoru vedeném po třiceti letech ale postavou už vzpěrače nepřipomínal. Vážil metrák, vlasy mu krášlily šediny a na vzpírání si už jinak ani nevzpomněl.

Ani v dětství na budoucího nejsilnějšího muže republiky nevypadal. Ve 12 letech onemocněl revmatickou horečkou, na kterou se umíralo. V Karlovarské nemocnici strávil celý rok. Lékaři mu sport zakázali. "Nedodržoval jsem to, jezdil jsem na kole," usmíval se při vzpomínce. V Ostrově se ale seznámil s koulí a s diskem, pak dostal pozvánku k zápasníkům, ale vadil mu upocený kontakt se soupeři. Tak mu trenér Martan doporučil vzpírání - tam by mohl své síly využít. Ozval se sokolovský trenér František Škarda a bylo rozhodnuto.

Trenéři to s ním měli těžké, trénoval podle vlastních pocitů a říkal každému, co si myslí. Chtěl být čistý, chtěl se dostat na olympiádu. A úspěchy se dostavovaly. Konstance, Havana, Montreal - tady získal bronzovou medaili v nadhozu za 237,5 kilogramů. Blížily se OH v Moskvě a Nagy se dostal do sporu se sokolovským trenérem Hajným, který ho nutil ke startu na Poháru SČSP. Byl to zásah do osobních plánů. Nejel. Došlo k rozepři, Honza bouchl dveřmi a se vzpíráním skončil. Bylo mu 34 let, byl v dobré formě a určitě by z Ruska medaili přinesl. "Pobouřilo a urazilo mě to. Hajný sportu nerozuměl, šéfoval sokolovskému byťáku," zlobil se. Jenže takoví lidé ve sportu rozhodovali. Po padesátce si Nagy uvědomil, že tělo dost trápil, shodil 30 kilo, začal studovat výživu a vést asketický život. Nikdy nekouřil, nepil alkohol a dal se na malování.