28.4.2015 - Sedmdesát let míru. Ostrava nezapomíná

Poslední dubnový den je pro nás Ostraváky mimořádný. Připomínáme si sedmdesát let od posledních výstřelů konce druhé světové války v našem městě.

Život v míru bereme jako samozřejmost. Již 70 let na našem území neumírali lidé, nepadaly bomby a nebudí nás sirény označující nálety a mnoho lidí již zapomnělo. Svoboda Ostravy nebyla zadarmo, svědčí o tom značné oběti. Mnozí položili život pro nás všechny. Samotné osvobozovací boje o Ostravu si vyžádaly životy 1407 rudoarmějců, dvou příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády a 449 civilních osob. Na německé straně padlo přes 1300 vojáků a civilistů. Válečné ničení se však Ostravy dotklo již 29. srpna 1944, kdy na Ostravu první nálet provedla 15. vzdušná armáda USA z jihoitalské základny Bari.

Nálet uskutečnily americké bombardéry typu B24 Liberator v doprovodu stíhaček typu Mustang, Thunderbolt a Lightning. Letecký poplach byl vyhlášen v 10.45 a trval do 11.55. Svazy letadel, jejichž počet se odhadoval na 400, přelétávaly v pěti vlnách od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice, Moravskou Ostravu, Slezskou Ostravu na Pudlov a Bohumín. Celý nálet byl proveden kobercovým způsobem. V bombardovaných čtvrtích zvláště utrpěly obytné oblasti. Z průmyslových závodů byly nejvíce poškozeny Vítkovické železárny, kde bylo shozeno 240 bomb, chemické závody Julia Rutgerse (23 bomb) a Důl Trojice (50 až 60 bomb). Celkové válečné materiální škody ve městě se odhadovaly na devět miliard předválečných korun (údaje z katalogu k zahájení výstavy k 70. výročí osvobození v prostorách Radnice města Ostravy).

Již nikdy by k těmto hrůzám nemělo docházet. S politováním musím přiznat, že si mnozí neuvědomují, jak důležité je bránit mír všemi prostředky. Pokud si někdo za oceánem uzurpuje právo rozhodovat, co je správné, a bez následků vyvolává války, aniž by řešil, jak je ukončit, nutně způsobuje nejistotu a nutí lidi hledat pomoc v »bohatých« státech Evropy. To vyvolává napětí na etnickém základě a pravě válka s fašismem byl boj o právo na život etnik nebo národností, jako jsou Židé a Slované.

Pokud chceme tvořit budoucnost, musíme znát a pamatovat si minulost. Proto nikdy nesmíme zapomenout na ty desítky milionů lidí, které při tomto šílenství přišly o život. Nesmíme připustit hodnocení života na ty zásadní životy bohatých a ty ostatní životy neznámých chudáků někde v cizině. Hodnoty humanismu neznají rozdílu života, ale také neznají rozdílu boje proti chudobě za lidskou důstojnost. Přání světového míru již opět není jen fráze, ale akutní potřeba. Proto svou úctu a poděkování všem obětem při osvobozování Ostravy vyjádří Ostrava dne 30. dubna, a to nejen u památníku v Komenského sadech, ale i na všech památnících na území města. Nikdy nezapomeneme. Leo LUZAR, poslanec (KSČM)

---

S politováním musím přiznat, že si mnozí neuvědomují, jak důležité je bránit mír všemi prostředky.