6.8.2015 - Zatím si nikdo nestěžoval. Je to o praxi

O fotbale i práci fyzioterapeuta se rozpovídal bývalý útočník a kouč Bohumína Marek Poštulka. K práci na klinice Ort­Art říká:

Bohumín – Kvůli práci skončil, teď se navzdory ní rozhodl nabídku přijmout a vrátit se. Bývalý útočník ostravského Baníku Marek Poštulka po čtrnácti měsících opět usedne na lavičku fotbalistů Bohumína a povede je do bojů v krajském přeboru. Našel kompromis. I když mu zaměstnání na privátní ortopedické klinice Ort­Art v Petřvaldě u Ostravy znemožní každý druhý týden účastnit se tréninků, věří, že za pomoci asistenta Martina Kempného to zvládne. "Známe se dlouho, jsme kamarádi, takže snad to bude fungovat. Martinovi vždy připravím trénink a on to potom povede," říká Poštulka, který je rozhodnutý Bohumín pozvednout. "Ono to půjde. Musí," dodává.

• Třináct let pracujete jako fyzioterapeut na vyhlášené klinice Ort­Art v Petřvaldě u Karviné. Stále vás to naplňuje jako na začátku?

Práce mě baví a určitě bych neměnil. Hlavní je zpětná vazba. Když vidíte, že se lidé uzdravují rychle, jsou vděční, mohou sportovat a dělat vše jako před operací, tak je to super.

• Jaký máte zpětný ohlas?

Zatím si nikdo na mou práci nestěžoval (směje se).

• Co vás vůbec přivedlo k práci, kdy se podílíte na rehabilitaci lidí po mnohdy těžkých zraněních?

Doktor Jaroslav Husták, s nímž jsem se znal ještě z doby, kdy jsem hrával za Baník. Po těch problémech, které jsem sám s koleny měl, mi bylo jasné, že se blíží konec kariéry. Když postavil kliniku Ort­Art, prakticky hned mi nabídl místo. A hlavně mě, jak se lidově říká, dokopal k tomu, abych si dodělal potřebné zkoušky a absolvoval další kurzy potřebné k práci. První dva roky to bylo složitější, ale pak jsem se do toho dostal a myslím, že už snad za ty roky mohu říct, že mě nic nepřekvapí. Je to o praxi, ta je nejdůležitější.

• Byla výhoda, že jste sám měl problémy s koleny?

To je hlavní věc, která mi pomáhá. Dokážu se vcítit do pocitů pacientů, a z vlastní zkušensoti vím, co to obnáší a jaká je rehabilitace čas od času trápení. Někdy je třeba člověka pohladit, jindy zase trošku popíchnout, aby i doma více cvičil.

• Rukama vám prošly i velké sportovní hvězdy, jako Jankulovski, Galásek, Slončík, Kubina… Jací byli pacienti?

Výborní (usměje se). Jsou to všechno skvělí kluci, kteří to ve sportu někam dotáhli. Ale já nedělám mezi pacienty rozdíly, vždycky se snažím pro všechny udělat maximum. S nimi jsme si ale u cvičení vždycky dobře o sportu pokecali. Z toho důvodu mě práce s nimi vždy bavila, protože jsme zavzpomínali na historky, kdy jsme spolu v Baníku hrávali.

• Když jste věděl, že s fotbalem budete muset skončit, jaká byla vaše představa o dalším životě?

Žádnou jsem neměl. Ve Vítkovicích jsem skončil v zimě 2002. Měl jsem nulu na kontě, šel jsem na úřad práce a rok, než jsem začal pracovat v klinice Ort­Art, jsem se protloukal, jak se dalo. Bylo to fakt těžké a já někdy v noci ani nespal, když jsem přemýšlel, co vlastně budu dělat. Já do té doby hrál jen fotbal, a nic jiného mě nezajímalo. Říkám to hlavně proto, že je pro každého profesionálního sportovce je doopravdy složité se po konci kariéry zařadit do normálního života. Ato hlavně v případě, že nejste finančně zabezpečení.

• U fotbalu jste však zůstal jako trenér, nyní už potřetí povedete Bohumín. Jaký byl rok bez fotbalu?

Už mi to chybělo… Pro mě je fotbal obrovský relax,mámho fakt rád. Víkendy jsem měl sice volné, jezdil jsem na kole, věnoval se rodině. Nakonec jsem se ale nechal zase ukecat.

• Proč jste nabídku přijal?

Rozmýšlel jsem se dlouho, moc se mi do toho nechtělo. Začínám stavět dům, takže toho budu mít doopravdy hodně. Nakonec rozhodlo to, že jsme se o tom pobavili s manželkou, která mi řekla, že to zvládneme. Hlavně proto jsem do toho zase šel.

• Asi chcete navázat na úspěšnou práci z let minulých…

Jsem Bohumíňák, to je hlavní důvod. K tomu jsme dobří kamarádi s Petrem Mašlejem z Karviné. S tímto klubem bychom chtěli zase navázat užší spolupráci. Kluci, kteří v Karviné přecházejí z dorostu mezi dospělé a nedostanou příležitost, budou mít možnost hrát u nás.

• Vrací se také Martin Kempný, což bude zřejmě velká posila.

Ale půl roku nehrál, tak uvidíme. Bude potřebovat čas, navíc mu musíme vyřídit transferkartu z Rakouska.

• Je těžké přivést do Bohumína hráče, který není do počtu?

Je – a hodně. Nevím proč, ale moc se tady hráčům nechce. Přitom prostředí a zázemí je zde výborné, myslím si, že takové podmínky jinde v krajském přeboru nejsou. Je tu vše, co hráči mohou potřebovat. Asi je to v penězích, ale já jsem proti tomu, abychom kluky přepláceli. Hrajeme krajský přebor, kde by se mělo hrát, pro radost.

• Předchozí sezona se Bohumínu nevyvedla. Bylo by to dobré se z ní poučit, nebo spíše zapomenout?

Těžko říct. Chodil jsem na domácí zápasy, párkrát jsem byl i venku a… (odmlčí se) Moc se mi to nelíbilo. Zejména herní projev. Třeba zápas v Dětmarovicích. Vždy to bylo vyhecované derby, žilo to, ale tentokrát? Nuda. Na klucích byla deka. Psychika byla špatná, na tréninky jich chodilo málo a navíc ztratili na kondici, což je nyní vidět. Už mě to ale pohltilo, tak věřím, že opět zažijeme takové zápasy, které budou výborné.

• Šéf klubu Lukáš Fluxa počítá, že u týmu vydržíte minimálně tři roky...

(úsměv) Mám smlouvu na rok, tak uvidíme, co bude potom dál.

Foto: MAREK POŠTULKA, bývalý fotbalový reprezent, už třináct let pracuje jako fyzioterapeut v klinice Ort­Art v Petřvaldu . Nyní se vrací na lavičku Bohumína. "Fotbal je pro mě ideální relax od práce," říká.
Foto: Deník/P. Sonnek