22.10.2015 - Muslimům nedlužíme nic. Ať jim pomohou "vývozci demokracie"

Každým dnem tisíce uprchlíků putují Evropou. Ti další se na její půdu teprve chystají, a to většinou s jediným přáním. Dostat se do Německa.

Pohled na běžného uprchlíka někde na budapešťském nádraží málokoho nechává klidným. Muž, zpravidla mladý, oblečený ve značkovém oblečení, vlastnící nejnovější chytrý telefon, řvoucí "Germany Germany" a koordinující útoky na maďarské policisty. A už protestuje. Už nadává. Už hází dlažební kostky. To je ten vděk! Dejme tomu, že se sem vydal sám, aby všechno zařídil a rodina zůstala doma, dokud se neprosadí na trhu práce. To je asi jediné odůvodnění, se kterým se můžeme spokojit.

O možnosti, že se mezi těmito mladíky nacházejí rekruti islamistů či jejich sympatizanti, se vlastně ani nespekuluje, všichni mají patřičné vzdělání a určitě se u nás rychle prosadí a o štědré sociální systémy tady nejde, že. Vlastně téměř okamžitě přijmou naše pravidla, zákony a kulturu. Vůbec se nebudou dožadovat "tolerance". Ona "tolerance" se třeba projevuje zákazem stavění betlémů v italských školách, protože by se muslimové mohli cítit pohoršeni.

Skutečně všichni utíkají před válkou? A má naše země za ně nějakou odpovědnost? Vlastně ani moc ne. Jak České království, tak nadnárodní útvary do kterých patřilo, jako jsou Svatá říše římská či habsburská monarchie, nikdy zrovna koloniemi neoplývaly. Tudíž o nějaké historické křivdě nemůže být ani řeč. Druhou kapitolou je vývoz demokracie do zemí, které na to nejsou připravené. Ona společnost prochází nějakým vývojem. Ten nemůže být narušen někým cizím.

V tradiční společnosti plné klanových vůdců, kmenů a rozdílných náboženských směrů, mezi kterými často panuje nevraživost, se musí někdo orientovat. Tuto společnost musí někdo sjednocovat. A to klidně i silou. Pro dobro celku. Klidně i vůdce typu Asad. O nějaké stabilnější situaci na území Sýrie může být řeč právě v místech, která jsou vzdálena od fronty a která jsou pod kontrolou centrální vlády v Damašku, popřípadě Kurdů. Život zde pokračuje normálně dál, jsou zde dopravní zácpy, obchodníci se snaží prodat své výrobky, lidé posedávají v čajovnách. Na tato území prchlo šest milionů tzv. vnitřních uprchlíků. Vláda se jim snaží zabezpečit alespoň základní potřeby, ale její snahy jsou komplikovány mezinárodní izolací a hlubokou ekonomickou krizí, do které se země dostala.

Proč nepomáháme zde? I z těchto bezpečnějších oblastí však prchají lidé. Proč? Důvody jsou vesměs dva: špatná ekonomická situace a snaha se vyhnout povolávacímu rozkazu. Mnoho potřebných nadále zůstává v uprchlických táborech u hranic. A taky tam zůstane. Ti nejpotřebnější na onu cestu totiž nemají peníze! Mezi migranty se určitě nacházejí uprchlíci, ale netvoří jedinou skupinu tohoto migračního proudu. Pokud chceme pomáhat, pomáhejme v táborech a v Sýrii samé. Angažovat by se měli zejména "vývozci demokracie".

---

Projekt
Studenti čtou a píší noviny

Přečtěte si vybrané práce studentů středních škol, které se přihlásily do projektu MF DNES, společností CSP PLUS, Jablotron, Kartografie Praha, Mobil.cz a Libereckého kraje. Téma týdne Uprchlická krize: hrozba, či výzva?

Bojíte se masivního příchodu uprchlíků do Evropy? Ubytovali byste u sebe doma uprchlickou rodinu? Jsou povinné kvóty na rozdělování imigrantů do zemí EU správným krokem? Texty jsou kráceny a upravovány, titulky jsou redakční.

Foto: Ještě ne? Má smysl vnucovat demokracii tam, kde na ni společnost není připravena?
FOTO: Jan Zátorský, MAFRA

O autorovi: Adam Filák, Gymnázium Františka Živného, Bohumín Autor dostane cenu