31.1.2017 - Vietnamci si v Česku žijí po svém

Třiadvacetiletá studentka Slezské univerzity Aneta Tranová říká:

Opava, Bohumín – Jeden lednový večer v Gastrocentru Slezské univerzity v Opavě patřil vietnamské gastronomii. Akci Příchuť Vietnamu připravila v rámci své bakalářské práce třiadvacetiletá studentka oboru Lázeňství a turismus Aneta Tranová.

• Aneto, jak to vlastně je? Pokud zavítám do klasických asijských fastfoodů v Česku, jedná se o autentické vietnamské jídlo?

Je pravda, že v takových restauracích pracují Vietnamci a jídla, která připravují, by sami nejspíš ani nejedli. Rozhodně to není vietnamský originál. Uvaří to tak, aby byl zákazník spokojený. Nedají tam tolik rybí omáčky, chilli, které je také potřeba, a vzadu v kuchyni jí úplně jiné jídlo. To se mi právě moc nelíbí. Vlastně takto prezentují vietnamskou kuchyni, sami to nejedí a dávají přednost něčemu jinému. To je podle mě špatné a i při tomto večeru jsem chtěla poukázat na to, že existuje pravé jídlo. Mladá generace Vietnamců se naštěstí snaží u nás otevírat restaurace s takovým jídlem.

• Takže problém je v tom, že se českému zákazníkovi přespříliš přizpůsobují?

Jídlo, které dělají, je levné. Lidé tam chodí, aby se levně a rychle najedli, protože dávají velké porce. Mají jednu klientelu, ale jídlo je pořád jedno a to samé. S originální vietnamskou kuchyní to nemá nic společného.

• Co je nedílnou součástí vietnamské kuchyně?

Vietnamci mají nejraději zeleninu. Všechno musí být čerstvé a čisté, na to si hodně potrpí. Koření nijak zvlášť nepoužívají, jen ta klasická – sůl a pepř. K tomu ještě cukr. Jídlo má pak plnou chuť, je jednoduché a rychle se uvaří. Příprava sice bývá delší, ale uvařeno je pak raz dva a všechno je hlavně zdravé. Jí však také maso a paradoxem je, že jedí rádi tučné. Týká se to například bůčku, který mám jako hlavní chod. Jde o jeden z nejoblíbenějších pokrmů. Těmi asi vůbec nejoblíbenějšími však jsou polévky, jedno jaké, mohou ji mít jako hlavní chod a vystačí jim na celý den. Nedávají si přitom malou misku, ale jak se u nás říká plný kotel. Jí se hlavně nudlová polévka, masový nebo rybí vývar, do toho se dávají bylinky a zelenina.

• My Češi máme řízek nebo svíčkovou, jaký je nejvyhlášenější vietnamský pokrm?

Nejoblíbenější je nudlová hovězí polévka. Vietnamsky se jí říká pho­bo. Existuje také kuřecí pho­ga. Jde o vývar z hovězí kližky, z hovězích kostí. Do toho se přidává koření a zelenina. Všechno se nechá vyvařit, k tomu se zvlášť uvaří nudle, maso se potom pěkně naseká anebo jej do polévky můžete přidat i syrové. Tím, že je nakrájíte úplně najemno a zalijete je horkým vývarem, v polévce se uvaří. Nejdůležitějším prvkem jsou bylinky. Pokud je nemáte, nemůžete pho­bo podávat. Nebylo by to ono. Do polévky patří koriandr, jarní cibulka, aby to hezky vonělo.

• A kdybyste zůstala u sebe, co z vietnamské kuchyně máte nejraději?

Mám ráda rýži, ale chutnají mi hlavně závitky. Ne však smažené, ale syrové. Jsou z rýžového papíru a plní se nudlemi, masem, zeleninou či krevetami. Miluji také bambusovou polévku. Rovněž jsem ji zařadila do svého menu.

• Pětichodové menu, které je zařazeno do zážitkového gastronomického večera, jste připravovala sama?

Vařila jsem to, ale měla jsem k ruce profesionální kuchařku, která pracuje v restauraci. Je to rodilá Vietnamka. Všechno se vařilo u mě doma, protože Vietnamci jsou takoví, že neradi chodí do cizí kuchyně. Ví, že u mě doma mám vietnamské jídlo, koření, takže si byla jistá. Tady v Opavě se akorát dodělaly některé věci. Pomáhal nám můj tatínek. Je přece jenom Vietnamec a v pohodě se s ní domluví. U mě je to horší, protože česky moc dobře neumí, i když tu žije už asi devatenáct let. Taťka mi hodně pomohl, jelikož mluví perfektně česky. Já bohužel ovládám jenom základy vietnamštiny. Vím, jak se řeknou nudle, rýže, že jdeme domů a podobně (smích). Vietnamsky bych se nedomluvila. Výhodou je, že pokud jedete do Vietnamu, tak se tam v pohodě všude domluvíte anglicky. Mluví tak staří, mladí, nikde není problém.

• Vietnamce však může omlouvat fakt, že čeština patří k jedněm z nejtěžších jazyků na světě.

To je pravda. Na druhou stranu v Česku žijí v komunitách, v nichž se shlukují. Navzájem to sice mohou být cizí lidé, ale jsou to Vietnamci. Třebaže jsou z jiných krajů, berou se jako bratři. Vaří si, pořád něco slaví a hlavně mezi sebou komunikují vietnamsky. Žijí takový malý Vietnam tady v Česku.

• A ten malý český Vietnam je lepší než opravdový?

Přístup místních lidí a přístup lidí ve Vietnamu je sto a jedna. Vietnam je komunistická země, kdežto Česko demokratická. Ve Vietnamu je to fajn, pokud jste turista. Žít bych tam ale nechtěla. Těžko se tam shání práce a hlavně pracujete za málo peněz, mzdy jsou nízké. Vláda je navíc zkorumpovaná. Pokud nepodplatíte, nic nemáte. Vietnam se neustále posunuje, modernizuje a snaží se zmírnit různá komunistická pravidla, ale pořád to ještě není ono.

• Vietnamcům se tedy stále vyplatí jezdit za prací do Česka?

Je to přesně, jak říkáte, protože doma můžou dřít od nevidím do nevidím, a mají tak akorát na živobytí. Právě proto jsou Vietnamci tak pracovití. Tady tak dřou, jelikož jsou na to zvyklí, je to jejich nátura. Když přijedou sem, peníze jsou úplně jiné.

• Není to tedy mylná představa, že Vietnamec v restauraci tráví čas od rána do večera?

Vietnamci tak zkrátka žijí. Jsou naučeni z Vietnamu a tady dělají to samé. Stráví celý den v restauraci a jdou domů zase vařit. To samé večerky, prodejny s oblečením a podobně. Vietnamci se snaží neustále doplňovat sortiment, aby měli lidem co nabídnout. Neznám Vietnamce, který by měl v sobotu nebo neděli zavřeno. Budou makat a pracovat, protože dělají sami na sebe. Můj táta chtěl dělat v továrně, ale nevzali ho, a tak začal podnikat. Nejprve prodával ve stánku jídlo, pak oblečení a teď má obchod s potravinami.

Foto: ANETA TRANOVÁ v útrobách Gastrocentra Slezské univerzity v Opavě.
Foto: Region/Petr Dušek