10.7.2017 - Dvacet let po moravské potopě

Jarmila Smolková (81) z moravských Troubek se rozhlíží z okna. "Tam zahynula sousedka Emilka a tam Drahuška," ukazuje k parcelám, kde vodní živel boural obydlí jako domečky z karet. Tragické záplavy mezi 5. a 29. červencem 1997 zabily 49 lidí. Symbolem apokalyptické moravské povodně, která podle hydrologů přichází jednou za sto až pět set let, jsou Troubky na Přerovsku. Ničivý proud zaplavil vesnici v noci ze 7. na 8. července 1997. "Když začnou chlapi v hospodě vzpomínat na tu naši potopu, zvedám se ze židle a utíkám domů," svěřuje se sedmasedmdesátiletý Oldřich Pavlík, jehož potkáváme u troubského kostela. "A na obci nic nedělají, aby nás to znova nezaplavilo. Když už něco proti vodě postaví, je to stejně špatně," stěžuje si Pavlík v narážce na protipovodňový val postavený radnicí bez patřičných povolení, tedy načerno.

Vodohospodáři proto teď žádají jeho zboření, protože v obci paradoxně "významně zhoršuje odtokové poměry". Troubky jsou trochu Kocourkovem, nicméně místním do smíchu není. Záplavy se sem v menší míře vrátily v roce 2010 a ani zopakování dvacet let staré tragédie není vyloučeno. Poničený interiér domku číslo 4 v uličce K Záložně zachytil fotoreportér České tiskové kanceláře (ČTK) týden po zkáze Troubek. Pětašedesátnice Růžena Němčáková se na emotivním snímku snaží vyčistit pokoj zanesený bahnem a troskami nábytku, který voda rozmetala po domě. "Oni nám sem posílají v darovaném šatstvu hlavně sukně, copak v nich se dá opravovat barák?" posteskla si tehdy paní Růžena, že místo gumáků lidé do Troubek dávají šaty jako na promenádu.

Záchrana na půdě

Po dvaceti letech zvoníme u stejného čísla popisného, je to udržovaný domek se světle zelenou fasádou. "Růženka už je tři roky po smrti, já jsem její sestra. Velkou vodu jsme tu zažily spolu, pojďte dál," vítá nás jedenaosmdesátiletá Jarmila Smolková. Když se v noci ze 7. na 8. července 1997 přiblížila povodňová vlna, nebyl čas vůbec na nic. "Kolem deváté večer starosta hlásil v rozhlase, že nás to může zaplavit. Pak to šlo hrozně rychle, kolem jedenácté večer tady v pokoji sahala voda až ke stropu, rovné dva metry," ukazuje k lustru. Naštěstí má dům malou půdu, na kterou se obě sestry schovaly i s matkou. A sloupec vody se zastavil v úrovni stropu přízemí. "Kdyby řeka stoupala výš, tak jsme nepřežily," přemítá Smolková. To už ženy slyšely, jak v okolí praskají stěny domů a některé se s rachotem sesouvají do vodního proudu.

"Padaly hlavně stavby z vepřovic, z nepálených hliněných cihel. Náš dům je naštěstí z kvalitních cihel, táta je koupil, když se bořila stará sokolovna. Věřila jsem, že to nespadne," dál vypráví, k slzám ale nemá daleko. Hlavně když si vzpomene na osud dvou sousedek. "Tam bydlela Emilka Skřenková a vedle v dalším domku z vepřovic stařenka Drahuška Říhošková. Oba domy spadly." Jaké byly poslední okamžiky sousedek, si nechce ani představovat. Možná se před proudem pokoušely utéct na střechu, jenže rozzuřený živel si s domy z vepřovic pohrával jako se stavebnicí Lego. Místní hasiči v osudný večer bedlivě sledovali stav řeky Bečvy, která protéká okrajem Troubek. I její soutok s Moravou kousek za vsí. Zátopová vlna nicméně přišla úplně nečekaně z polí od Přerova, kde se voda napřed kumulovala za náhodně vytvořenou hrází, načež se obrovská vodní masa vylila do vesnice.

Přepadení ze zálohy

"Na půdě jsme zůstaly dva dny, než pro nás přijeli se člunem. Záchranáři to moc nezvládali, ještě že jsme měly na půdě zavařeniny, tak jsme alespoň moc netrpěly hladem," vypráví Jarmila Smolková. Pokojíček, který na fotografii ČTK zoufale uklízí její sestra Růžena Němčáková, je dnes přestavěn. Dům byl po záplavě skoro rok neobydlen, pak dostal nové podlahy i stropy. Paní Smolkové ukazujeme další fotodokumenty z Troubek, jeden zobrazuje střechu domu propadlou kvůli vodě až na základy. Vepřovicové cihly voda úplně rozmočila, podobně bylo v obci zničeno asi 140 domů a dalších 250 bylo zbořeno na příkaz statiků. "Netuším, kde ten dům stál," krčí paní Smolková rameny. Ptáme se u sousedů, paní Rašková nakonec ruiny identifikuje jako domek pana Zatloukala, který stával naproti faře a dnes je to jen prázdný katastr obehnaný dřevěným plotem.

"Díky bohu, že během záplav byl dům prázdný, dřív tam bydleli rodiče," vypráví Anna Zatloukalová. Její manžel Josef však měl ve stodole zaparkovanou sbírku starých motorek. "Přišel jsem třeba o Jawu 250/353 zvanou kývačka," lituje i po dvacet letech. Z Troubek bylo do 10. července evakuováno 700 lidí, na záchranu se čekalo na střechách domů, kterým ovšem občas upadla stěna či kus střechy. "Z vesničky zůstalo jen torzo. Zatím se podařilo najít a identifikovat šest mrtvých. Nářek a napjatá dusná atmosféra v opadající vodě. Lidé jsou vyděšeni a reagují podrážděně. Na kameramana České televize dokonce vzali sekyru," líčil deník Blesk 14. července 1997. Mrtvých bylo nakonec devět a u kostela dnes mají pomník. Na celé Moravě a ve východních Čechách povodně nepřežilo 49 osob.

Dvacet let staré dojmy

Osobní vzpomínka. Večer 7. července 1997 jsem s manželkou a třemi malými dětmi cestoval vlakem z Prahy domů do Ostravy. Venku lilo a pozorování rozlévající se Orlice při průjezdu Orlickoústeckem bylo zábavou, jež nás vytrhávala z nudné jízdy. V Olomouci nás ale průvodčí nečekaně vysadil ze soupravy a bylo po nudě, rychlík Sobieski, který byl na trati jen kousek před námi, totiž u Suchodolu nad Odrou sjel z podmáčených kolejí. Při nehodě se zranilo šedesát cestujících, z toho deset těžce, i tak to ale bylo štěstí v neštěstí. Kdyby vlak pokračoval jen o pár desítek metrů dál, zajel by přímo do bouřlivé vody, která už stačila odplavit celý násep. V Olomouci nás záchranáři ubytovali v hotelu naproti nádraží, další den už ale oficiální dopravci nevypravili žádný spoj do Ostravy. Našel se však odvážný taxikář, který s námi kličkoval Moravou mezi zatopenými nebo rovnou spadlými mosty a asi nikdy nezapomenu na pohled z dálničního mostu v Ostravě-Svinově.

Hlavní železniční trať na Prahu se totiž změnila v širokou řeku a mezi perony na ostravském hlavním nádraží pluly lodě záchranářů. Coby šéfredaktor týdeníku Karvinsko jsem ještě ten den prožíval evakuaci nemocnice ve Starém Bohumíně, kde se voda valila suterénem. A posléze i uváznutí vojenské tatrovky, která pacienty v pyžamech evakuovala do jiného špitálu. Byl to zoufalý chaos, s tak gigantickou živelní katastrofou neměl nikdo zkušenosti. Mobil nikdo nevlastnil a bez proudu nefungovaly televizory, takže všude vládla bezradnost. Na okraji Bohumína jsem potkal tři odvážlivce brodící se po pás ze zatopené obce Pudlov, vydali se shánět jídlo pro vyhladovělé sousedy. Někde zaslechli, že v Bohumíně na radnici se rozdává chléb, nic podobného ale radní nebyli schopni zorganizovat. "Tak je pozdravujte, že jsou horší než bolševici," rozčílil se tehdy Kamil Lištván, jeden z trojice. O kus dál jsem pak v proudech vody potkal Milana D., brodil se jen v trenkách a s krůtou v náručí, což bylo to jediné, co se mu podařilo zachránit ze zaplaveného domku u skřečoňského mostu.

Potopa v Olomouci

Zoufalství čiší i ze snímku pořízeného 10. července v olomoucké čtvrti Černovír, kterou protéká Morava. Fotografie zobrazuje armádní záchranáře na člunu, jak plují ulicí Jablonského, v níž řeka shodila nebo vážně poškodila několik budov. Patrovému domku v popředí fotografie chybí čelní stěna a střecha se naklání až nad vodní hladinu. Podařilo se tenhle dům někdy opravit? Nepodařilo, zjišťujeme, když na jeho místě najdeme po dvaceti letech úplně jinou stavbu. A za chvíli už posloucháme další neuvěřitelný povodňový příběh. Paní Jana Petrů (54) s rodinou totiž domek v ulici Jablonského koupila 7. července 1997. Odpoledne 8. července se však Morava přiblížila až k jeho dveřím. "Začali jsme všechno cenné stěhovat do prvního poschodí, sousedé na nás ale nevěřícně čučeli a smáli se, že to bude jako vždycky, maximálně trocha vody ve sklepě," vypráví Jana Petrů. Během noci pak přišla zkázonosná vlna, kterou tu nikdo nezažil pět set a dost možná ani tisíc let. A v Černovíru smetla na sedmdesát domů.

"Zachránil nás soused Pospíšil na loďce, který tu byl dříve než záchranáři," vybavuje si žena nad snímkem z 10. července. Ten zachycuje dům ještě předtím, než povolilo podmáčené zdivo i v zadní části, a stavba se celá proměnila v trosky. "Šest malých domečků tam u kříže smetla voda během chvíle," ukazuje Petrů k novostavbám, které vyrostly na místě přízemních domků z nepálených cihel, což byl na Hané oblíbený stavební materiál. Rodinu čekalo harcování po ubytovnách a částečně žila na chalupě v Jeseníkách, do nového se stěhovala až těsně před Vánocemi v roce 2009. Spadlý dům byl naštěstí pojištěn, na novostavbu přispěl Český červený kříž i město. "Vlastně na tu dobu vzpomínám docela ráda. To neštěstí nás semklo se sousedy a dobrá vůle pomáhat byla cítit v celé republice," nachází Jana Petrů na velké moravské potopě i světlé stránky. Neštěstí ale přitahuje i zlo, takže když se 9. července v zatopené Olomouci nedal sehnat chléb, našli se kšeftaři, kteří bochník nabízeli za tehdy nevídaných 40 korun. A v noci 12. července někdo vykradl olomouckou Charitu, kde sebral i auto a počítač.

Tečka s Klausem

Při každé živelní katastrofě se mezi záchranáře občas připletou politici. Tehdejší premiér Václav Klaus (ODS) se 11. července ukázal v Uherském Hradišti, kde některými ulicemi tekl až metr vysoký proud řeky Moravy. Fotograf ČTK Klause zachytil s mobilem u ucha a dvacet let poté jsme vznik snímku lokalizovali. Jde o Mariánské náměstí, na němž od té doby přibyly nové domy. Předseda vlády s přenosným telefonem prý ale tehdy rozčílil místní záchranáře, z nichž mnozí neměli ani vysílačky. "Klaus od nás tehdy odjel uražený, ani se pořádně nerozloučil," vzpomíná uherskohradišťský expolitik, který nechce být jmenován. "Záchranáři totiž pana premiéra odmítli vzít na loď," prozrazuje. Pátráme v dobovém tisku a bylo tomu skutečně tak. "Nezlobte se, nemáme pro vás místo," citovaly tehdejší Zemské noviny záchranáře, kteří Klause nechtěli zavézt do zatopených částí města. "Vlastně na vás nemáme vůbec čas," dodali odvážně k panu premiérovi.

Povodňová statistika 1997

- Místo a datum: Morava, Slezsko a východní Čechy
- Datum: 5. až 29. červenec 1997
- Vývoj: Během několika kritických dnů mezi 4. a 8. červencem spadlo v povodí Odry a Moravy místy až přes polovinu ročního úhrnu srážek. Vodstva pak následně zaplavovala další a další oblasti, až se Morava 13. července vylila ve Veselí nad Moravou a o den později v Hodoníně u slovenských hranic. Povodňový stav byl odvolán až 29. července, kdy velká voda přestala ohrožovat Břeclav na česko-rakousko-slovenském trojmezí.
- Počet obětí: 49
- Havárie: vykolejený vlak na podemleté trati u Suchdolu nad Odrou, 60 zraněných z toho 10 těžce (7. červenec)
- Hmotné škody: 20 tisíc domů zaplaveno, z toho 2500 domů zničeno a dalších 5600 dlouhodobě neobyvatelných
- Celková škoda: 63 miliard korun
- Úhrady škod pojišťovnami: 9 miliard korun
- Nejvíce poškozené oblasti: Haná (Troubky), Bruntálsko a Krnovsko (70 procent obcí), Ostrava (zničený a už nikdy neobnovený Hrušov, zaplavená Nová Ves), Bohumínsko, Poodří, Opavsko, Pomoraví (Olomouc, Kroměříž, Zlín, Uherské Hradiště, Otrokovice) a východní Čechy (Orlicko, Svitavy, Letovice, Hradec Králové)