18.9.2017 - Mýtus o obřím průplavu stále žije

BOJKOVICE
Nedávno jsem si přečetla v periodiku DOBRÝ DEN S KURÝREM článek na téma Baťův kanál v ohrožení. Podle obsahu článku jsem zjistila, že mýtus o vytvoření velkolepého kanálu Odra-Labe-Dunaj, trvající už od doby Karla IV., stále žije. V minulém století jeho realizaci plánovaly Vítkovické železárny (existovaly už údajně i konkrétní projekty). Tento záměr přerušila druhá světová válka a pak, což osobně pamatuji, v sedmdesátých letech Vítkovice plánovaly uvedení do provozu alespoň jeho částečné větve Odra - Baltické moře, kvůli tomu, že zde byla myšlenka zlevnit dopravu železné rudy ze Švédska do Vítkovických železáren a zpět exportovat lodí výrobky tohoto koncernu do světa.

Pracovala jsem tehdy v informatice v ostravské pobočce Výzkumného ústavu vodohospodářského Praha a velmi dobře si pamatuji na konference, semináře a jiné aktivity, které se konaly na toto téma na celostátní úrovni. Byly učiněny i první pokusy o plavbu lodi po Odře z Bohumína do Polska, dopadly však neslavně. Odra není žádná Amazonka, je to na našem území pouze menší řeka, trpící po celý rok spíše nedostatkem vody. Její tok zmohutňuje až v Polsku. Je také hraničním tokem mezi námi a Polskou republikou, což také velmi komplikuje podobné velikášské plány. O využívání její vody existují závazné mezinárodní dohody, které mimo jiné zohledňují dodržování množství a kvality vody tekoucí do Polska, neboť hned za hranicemi je voda Odry využívána městem Ratiboř i jinými městy jako zdroj pitné vody. V plánech na splavnění Odry ze 70. let se také počítalo s tím, že plavba bude v případě nedostatku vody usnadněna řízeným doplňováním jejího množství dopouštěním ze čtyř rybníků v Ostravě-Heřmanicích, které byly v minulosti zřízeny pro jímání důlních vod z Ostravského revíru.

S tím byl ovšem také problém, protože voda z těchto rybníků byla v důsledku mořského charakteru složení důlních vod brakická, tedy ne příliš vhodná jako pitná. Náš výzkumný ústav měl na hranici s Polskem na břehu řeky automatickou analyzátorovou stanici pro průběžné sledování jakosti vody a Poláci měli podobné zařízení opodál toho našeho, umístěné na lodi, přímo na Odře. Nedovedu si představit, jak by bylo po propojení kanálu Odra-LabeDunaj dosahováno odpovídajícího množství vody mezi těmito třemi řekami tak, aby mohla probíhat plavba. I kdyby se našly ty nezměrné miliardy korun pro realizaci tohoto velikášského a zbytečného projektu, jak by asi probíhaly výkupy nesčetných přilehlých soukromých pozemků.

Mnohá tato území tvoří už dnes chráněné krajinné oblasti, jako je Oderská Niva, Litovelské Pomoraví aj. a také celá oblast Baťova kanálu, která je perlou naší moravské krajiny, kterou se můžeme právem chlubit. Toto vše by bylo navždy zničeno a nenávratně ztraceno. Kanál lze vykopat, ale co v něm poteče? A kdo by nesl na svých bedrech ekonomické ztráty plynoucí z nemožnosti plavby kvůli nedostatku vody? Domnívám se, že jedním z podnětů k oprášení těchto velikášských projektů byl i jeden z projevů jednoho našeho ústavního činitele, ve kterém se zmínil, že by bylo žádoucí toto dílo zbudovat. Tento člověk se domnívá, že rozumí opravdu všemu. Je jednoduché udělat tužkou čáru mezi řekami na mapě. Tak jednoduché to v praxi není. Prosím Vás, pane radní, braňte nás kvalifikovaně a na základě účinných argumentů. Nenechte vyhrávat nezodpovědné hlupáky. Je mi už téměř 75 let, ale záleží mi na tom, abychom našim potomkům po sobě místo této naší krásné země nezanechali poušť.

---

PŘÍSPĚVKY NEVYJADŘUJÍ STANOVISKO REDAKCE, VEŠKEROU ODPOVĚDNOST ZA OBSAH TEXTŮ NESOU JEJICH AUTOŘI. TEXTY MOHOU BÝT REDAKČNĚ KRÁCENY.