4.9.2018 - Zamilovali si auta z bakelitu a jiná nechtějí

ČESKÝ TĚŠÍN – Každý, kdo má nějakého koníčka, to zná. Běžné hobby se časem promění doslova ve vášeň, která vás pohltí a pak už není úniku, jste v tom až po uši. Své by o tom mohli vyprávět třeba členové Veterán Trabant klubu z Bohumína, kterému "velí" pan Lešek Richter. Ten získal závislost na bakelitovém vozíku z NDR zčásti v genetické výbavě a zbytek je souhra náhod a okolností. "Otec se chtěl zbavit svého trabanta a nabídl mi ho. Řekl jsem si, že druhé auto v rodině nebude na škodu, a protože bydlíme na sídlišti, necháme ho před barákem a budeme s ním popojíždět na nákupy a tak," vzpomíná Lešek Richter.

Jen jeho plány se trochu změnily poté, co u trabanta provedl generálku a vyčančal si ho. Také proto pak zrenovovaný trabant v garáži zůstal."To nemůžete nechat na parkovišti. Kdyby na to jen lidi koukali, ale oni osahávají zrcátka, lámou znak na kapotě a výjimkou není ani poškrábaný lak. Stačí mi, když přijedeme na nějakou akci, kam nás pozvou. Nerad to auto pouštím z očí," říká trabantista. Jako velký fanoušek třineckého hokeje si své auto nazdobil do barev třineckého klubu a dělá mu tak reklamu. "Ne, klub mi za reklamu neplatí," směje se Lešek Richter. "U Werk Arény ale díky vstřícnosti vedení klubu mohu parkovat na VIP parkovišti," říká.

Trabant i za 100 tisíc

Výroba trabantů v německém městě Zwickau skončila před sedmadvaceti lety a dnes je toto auto regulérní veterán. Pokud byste si ho chtěli pořídit, vůz ve slušném stavu přijde na víc než sto tisíc korun. Máte zájem? "Pokud dnes chcete trabanta, v zásadě se dá pořídit třemi způsoby. Buď pojízdný a v dobrém stavu, anebo naopak nepojízdný na inzerát či po známosti. Tedy někdo vám jej nabídne, protože ví, že jste trabantista. On se z nějakého důvodu zbaví auta, vám udělá radost a ještě ví, že se o ně dobře postaráte," říká šéf Veterán Trabant klubu. Pokud máte vážný zájem, za necelých 20 tisíc může být takové auto vaše. Po generálce a nalakování můžete za takové auto dostat i pětinásobek. "Za to auto s logem třineckých Ocelářů, které je z roku 1972, mi nabízeli 120 tisíc. Ale vidíte, stále ho mám. Taková auta se neprodávají. A kdyby mi nabídli nějakou astronomickou částku? Nevím, jestli bych prodal. Nechce se mi znovu renovovat další auto," říká vášnivý trabantista, který má následovníka ve svém synovi Petrovi. Ten jezdí v trabantu z roku 1965.

Trojici pak doplňuje Petrův spolužák David Schebesta, vlastníci modrý stroj z roku 1979. "Jak jsem se stal trabantistou? Jednou mě Richtrovci vzali na sraz trabantů...a příští rok už jsem jel ve svém," říká s úsměvem mladý muž. Právě na srazy veteránů se tato trojice těší každý rok nejvíce. Vydávají se po republice anebo do Polska. Letos 23. září ještě vyrazí do Vojkovic, do pivovaru Koníček, kam jsou pozvaní na prohlídku pivovaru.