10.8.2020 - Pláč nad plameny

Komentář Martina Komárka

BOHUMÍN - Podle všeho, co víme, není požár v Bohumíně jen nepředstavitelná tragédie. Je to čin absolutního zla. Největší masová vražda provedená jednotlivcem v dějinách země. Diskuse o trestu smrti ožije. A jeho zastánci budou mít silný argument. Krom zděšení, lítosti a soustrasti vytane člověku na mysli otázka: Dalo se tomu zabránit? Odpověď zní: ne. Neexistuje žádná všeobecně platná obrana před vyšinutými ničemy.

V živé paměti jsou dvě neštěstí, která se stala nedaleko Bohumína. Před Vánocemi zastřelil vražedný šílenec sedm lidí v čekárně ostravské nemocnice. V roce 2013 vyhodil Antonín Blažek doslova do povětří panelák ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ke zločinu ho vedla pomsta. Ta byla patrně i důvodem bohumínské tragédie.

Přes veškerý žal a zděšení by bylo úlevné dovědět se, že teď to bylo jinak. Nešťastná náhoda. Ne ďábelský záměr, jehož krutost nemá žádné srovnání. Stát a úřady nemohly tak jako tak neštěstí zabránit. Jejich povinností je nyní v první řadě pomoci všem, které tragédie zasáhla. Pomoc musí být rychlá, přesná a účinná. Ještě jedna souvislost se dere na mysl. Požár v Bohumíně vzplál přesně v den dvanáctého výročí železničního neštěstí ve Studénce. Na expres spadl tehdy most. Osm mrtvých, množství zraněných. Nebyl to čin jednotlivce, nýbrž systémové selhání. Dodnes viníka neznáme.