21.6.2024 - Jiří Zmund si skoro v šedesáti zachytal krajský přebor. Bez tréninku, zdůrazňuje

Litovel – V zápase posledního kola olomouckého krajského přeboru se do brány již jasně poslední a tudíž i sestupující Litovle postavil gólman, kterého diváci rozhodně v těchto typech soutěží zvyklí vídat nejsou. Jednalo se totiž o již 59letého Jiřího Zmunda. Ten však i přes svůj věk dokázal vytáhnout několik slušných zákroků a byť očekávané prohře s Rapotínem (0:2) nezabránil, vysloužil si ze všech stran jen a jen chválu.
"Chytalo se mi dobře. Na to, že běžně chytám jednou za rok malý turnaj, tak jsem to dneska zvládl naprosto bez tréninku. Do brány jsem šel naostro, jen s krátkou rozcvičkou přímo před zápasem. A to jsem ve velké bráně stál naposledy někdy v roce 2007. A myslím, že jsem to zvládl celkem dobře. Ani mě nic nebolí," říkal Jiří Zmund těsně po konci střetnutí a s lehkým smíchem dodal: "Někteří známí se přišli podívat, protože tomu nevěřili. Třeba pan Strupka, který mě dříve trénoval, si nejdříve myslel, že nastoupím až za týden za staré pány."

ÚROVEŇ ŠLA DOLŮ

V osmdesátých letech to tento borec dotáhl až do olomoucké Sigmy, následně pak vystřídal kluby jako Bohumín, Uničov, Králová, Haňovice či Červenka a s kariérou skončil, dle svých slov, ve 43 letech. Může tedy porovnávat úroveň soutěží dříve a nyní.
"Dříve bylo stoprocentně více hráčů. Dnes mají lidé zájmy úplně jinde. I se školami a zaměstnáním je to těžší. Za nás stačil učební obor a chtěli jsme jsme být co nejlepší třeba v tom sportu. Logicky šla tedy ta úroveň trochu dolů," popisuje.
Litovel, za kterou také v historii a nyní i v posledním zápase nastupoval, právě neprožívá nejlepší období. Po sezoně, ve které získala jen patnáct bodů ze třiceti zápasů, totiž skončila v tabulce krajského přeboru poslední a padá tak do I. A třídy. "Prostě to tak je. S tím se člověk musí smířit. Přiznám se ale, že teď spíše sleduji Medlov, kterému se daří a za který chytá můj syn David. Do Litovle se ale rád vracím. Je to mé rodné město a srdcovka," vysvětluje. A na co on sám bude nejvíce vzpomínat? "Z mé kariéry? Asi na všechno. S Litovlí jsme vykopali kraj, s Královou zase divizi a v Medlově jsme vykopali vyšší soutěž dokonce dvakrát. Všude jsem tedy alespoň trochu pomohl," vyjmenovává.

HAZARD SE VYPLATIL

Poté, co Zmund strávil několik let v Sigmě a následně asi rok a půl v Bohumíně, svou fotbalovou pouť na pět let ukončil. Mezi lety 1990 a 1995 se totiž rozhodl naplno věnovat hudbě, konkrétněji pak bubnování v místní kapele Hazard.
"Skloubit to tehdy nebylo možné. Většinou jsme hráli středy, pátky, soboty i neděle a do toho jsme ještě chodili do práce. Na druhou stranu jsem si ale pošetřil klouby.
Všichni mí vrstevníci na ně trpí a já mohu být po této stránce spokojený," popisuje a v odpovědi na otázku, zda toho zpětně nelituje, protože by se třeba mohl ve fotbale propracovat výše, má také jasno: "Vůbec ne. Jsem vlastně i rád, že nejsem jenom fotbalista, ale umím i jiné věci. A také, že jsem díky tomu zůstal v podstatě doma. Kdo ví, kam po republice by mě fotbal zavedl."

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V ŽIVOTĚ...?

Jiří Zmund na samotný závěr přiznává, že již ve své fotbalové dráze, kromě každoročního malého turnaje, nic neplánuje. Až na jednu možnou výjimku. "Musel by někdo zavolat, že mu chybí gólman. Pro tyto případy registračku stále mám. Jinak ale v práci dělám na tři směny. To mi ale nevadí. Nejdůležitější v životě je stejně zdraví.
Všechno ostatní pak už přijde samo," uzavřel Jiří Zmund.