20.9.2007 - Třinec

Nádraží v Třinci je jednou ze čtyř nejfrekventovanějších železničních stanic na slezském úseku někdejší Košicko-bohumínské dráhy. Mezi další frekventované stanice patří Český Těšín, Karviná hlavní nádraží a Bohumín. Přestože se nejedná o železniční uzel, byla zde jako v průmyslově významném městě postavena dosti rozlehlá nádražní budova s nadchodem k ostrovním nástupištím, jejíž nedílnou součástí je rovněž restaurace.
Celkový rozsah občerstvení je na tomto nádraží možné charakterizovat jako nadprůměrný. Nalezneme zde klasickou restauraci, samostatný výčep, prodejní okénko bufetu a v těsném sousedství prodejnu potravin. Za zmínku stojí též otevírací doba restaurace i zmiňovaného občerstvení, které mají otevřeno od časných ranních do pozdních večerních hodin.
Vchod do restaurace je přímo z haly s pokladnami. Do restaurační místnosti se vstupuje přes malý prostor, v němž je umístěno po obou stranách pět hracích automatů. Rozlehlý lokál s vysokým stropem má čtvercový půdorys. Horní a spodní řada po čtyřech velkých oknech směřuje do ulice, horní okna jsou na straně kolejiště zazděna.
Při pohledu od vchodu se v zadní části nachází výčep, za nímž je přístup do kuchyně. Ve středu místnosti je umístěno ve třech řadách po třech stolech, u dvou stěn pod okny pak po čtyřech stolech - kapacita restaurace tak činí dohromady 72 míst u stolů. Zářivky na stěnách doplňuje několik bodových světel, dále zde najdeme ještě pět svítidel a reflektor nad výčepem. Po původním centrálním osvětlení zůstal pouze otvor ve stropě.
Interiér působí na první pohled konzervativně, tak jako u mnoha jiných tuzemských nádražních restaurací. Všechny stoly mají čisté zelené ubrusy s vynesenými popelníky, avšak za ústředním topením je patrná špína. Stěny a strop jsou čerstvě vymalovány, spodní část stěn doplňuje ostění z tmavých latí. Hosté sedí na polstrovaných dřevěných židlích, podlahu pokrývá tmavý šedofialový koberec.
V rozích místnosti najdeme kovové věšáky. Výzdoba je decentní, tolik známé nevkusné či kýčovité doplňky v třinecké nádražní restauraci nenajdeme. Na stěně za výčepem dominují dvě zarámované reprodukce s krajinářskými motivy. Za mé návštěvy, přibližně od 12.45 hod., byl prostor restaurace nezakouřen, což je velmi pozitivní. Celkově se v uvedenou dobu občerstvovalo poměrně málo lidí -typický restaurační ruch zabezpečoval jen obsazený „štamgastský“ stůl pro sedm osob a hlášení nádražního rozhlasu.
Z hotových jídel byl na výběr kromě hovězího vývaru s játrovou rýží (16 Kč), španělský ptáček (59 Kč), ohnivé maso (59 Kč), vepřové maso na kmíně (55 Kč), nebo na houbách (57 Kč) a vepřové plíčky na smetaně (48 Kč). Vše 100gramové porce. Jako příloha byly podávány jen knedlíky (porce 10 Kč). Kromě tří jídel na objednávku byl v kategorii hotových jídel nabízen ještě smažený sýr (40 Kč) a smažené rybí filé s francouzským salátem (55 Kč). Jídelní lístek obsahoval též slušný sortiment předkrmů a studené kuchyně. K polévce s poctivou dávkou játrové rýže jsem si vyžádal „maggi“, které mi bylo doneseno v pěkném porcelánovém kalíšku. Dochucená polévka byla dobré chuti, což už se ovšem nedá říci o hlavním jídle, kterým byl španělský ptáček s knedlíkem. Zvláštností bylo, že čtyři velké knedlíky byly servírovány zvlášť na talířku. Omáčka byla vodová a maso postrádalo nezbytné vajíčko. Dá se říci - a to ještě eufemisticky - že kvalita jídla byla podprůměrná.
Bohužel i pivo mělo do standardních parametrů daleko. V první řadě nedobře působilo předtáčení vícero půllitrů z důvodu velké pěnivosti. Sklenice pak byly dočepovávány s časovou prodlevou, kvůli čemuž nebyla teplota piva zdaleka optimální. Neseřízenost výčepního zařízení se promítla i do řízu piva, který měl do pověstných parametrů nošovické dvanáctky Radegast také hodně daleko.
Návštěvníci si mohou dopřát též čepované 10% tmavé výčepní pivo Kozel, vařené v pivovaru ve Velkých Popovicích, které bývá v posledních letech nabízeno jako doplněk světlých piv produkovaných v rámci pivovarnické skupiny plzeňského Prazdroje, kam náleží nošovický i popovický pivovar. Pošramocený dojem ze stolování byl mírně vykompenzován ochotnou a všímavou obsluhou dvou servírek, což ale k prvotřídnosti restauračního pohostinství zdaleka nestačí.
Velkou raritou a ojedinělostí v rámci všech našich nádraží je další restaurační prostor s vlastním výčepem a navazujícím lokálem, který se otevírá v pracovní dny po skončení směny v místních železárnách ve 14 hodin.
Výčep slouží jako rychlé pivní občerstvení zejména pro zaměstnance, kteří dále pokračují vlakem nebo autobusem do svých domovů nebo jiné hospody. Tomuto účelu je přizpůsobena provozní doba, která trvá nejvýše hodinu, a jen výjimečně déle. Nepočítaje dva malé kulaté stolky přímo u výčepu, pojme pivnice 43 hostů.
Záchody se nacházejí v hale, mimo prostor restaurace. Přestože jsou volně přístupné a bez poplatku, byl jejich stav během mé návštěvy na dobré úrovni. Kdyby byla zdejší kuchyni a ošetření piva věnována náležitá pozornost, šlo by bezesporu o dobrý podnik. Doufejme proto, že se styl stravování na třineckém nádraží do budoucna zlepší.

TŘINEC
4. dubna 2007
Restaurace
Otevírací doba:
pondělí-neděle 6-23 h
Pivo:
12% Radegast 20,50 Kč
(pivovar Nošovice)
10% Kozel černý 18,50 Kč
(pivovar Velké Popovice)
Hotová jídla po celý den
Pivnice
Otevírací doba: pondělí-pátek 14-15 h
Pivo:
12% Radegast 20,- Kč