15.12.2025 - Vánočně zdobený dům v Bohumíně láká davy. Příspěvky jdou na nemocné děti

Asi devadesát tisíc světýlek, spousta řetězů a vánočních postaviček. Tak v adventním čase vypadají dům se zahradou Petra Osvalda a jeho rodiny v Bohumíně, kterým ve městě nyní říkají „bohumínští McCallisterovi“ v narážce na ikonický film Sám doma. Během víkendu se k němu vydávají stovky lidí, a když jsou majitelé doma, pohostí svařákem nebo čajem. Příspěvky návštěvníků jdou na nemocné děti.

Trend vánočně vyzdobených domů i celých zahrad v posledních letech i v Česku získává na oblibě. Za originálními počiny se sjíždějí lidé z daleka a letos ve velkém míří také do Bohumína k Petru Osvaldovi, který s rodinou vyzdobil svůj dům na adrese U Borku 857 takto výrazně už podruhé.

První řetěz na plot, poté co dům dostavěl, zavěsil Bohumíňan asi před dvanácti lety a každým rokem výzdobu rozšiřoval. V tichosti. „Minule už to bylo hodně velké a letos extrémně,“ přiznává muž, který uznává tradici českého Ježíška, ale má zálibu v nadměrném zdobení a nasvícení. Letos jeho dům zdobí 85 až 90 tisíc světýlek, dekorací a hlavně nafukovacích předmětů. „Zaměřuju se na postavičky, mám Santu, Olafa a další, někteří jedou v autě, na motorce, dětem se to líbí,“ říká muž, který jen na střeše domu má asi šest tisíc světýlek.

Celoroční koníček

Dům letos rozsvítil 22. listopadu, předcházely tomu ale víc než dvoutýdenní práce celé jeho rodiny. V zálibě jej totiž aktivně podporují i syn, přítelkyně, maminka a otec. „Bez jejich podpory by to pochopitelně nešlo,“ děkuje nejbližším – i za to, že příchozí návštěvníky, když jsou doma, vždy pohostí čajem nebo svařákem.

Poctivá příprava však začíná už v létě, kdy Petr Osvald tahá po pozemku kabely, rozmísťuje zásuvky. Radost všech dětí, které dorazí, jsou prý neocenitelné. „Kdykoli jsme doma, já, přítelkyně nebo syn, návštěvníky provedeme, prakticky každý večer je někdo doma. Jediný problém je s parkováním, na rozsvícení jsme měli vypůjčené pole asi pro dvacet aut. Příští rok bych chtěl požádat město, jestli by mi nepomohlo a nesvolilo s odstavným parkovištěm třeba u nedalekého hřbitova, které bývá kromě Dušiček prázdné,“ plánuje Osvald.

Příspěvky získají děti v nemocnici

Během pátku, soboty a neděle k němu každý týden zavítá i přes 300 lidí, kvůli čemuž prochází zkouškou tamní sousedské vztahy. Návštěvníky proto prosí o ohleduplné parkování. „Část sousedů je s tím v pohodě, podporují mě, s některými už máme letos domluvu, že budu světla ve 23 hodin vypínat a zapnu je zase až ráno. Některým se ale moc nelíbí, že se parkuje po krajnicích na jejich pozemcích. Nedělám to ale proto, abych se zviditelnil, ale abych šířil dětskou radost,“ říká Petr Osvald.

A nejen radost. Už loni mu lidé chtěli dávat příspěvky na elektřinu či za občerstvení, odmítl. Letos se proto domluvil s Fakultní nemocnicí Ostrava, zřídil kasičku i QR kód k transparentnímu účtu a veškeré příspěvky posílá na pomoc dětem.

„Já sám za to opravdu nic nechci. Veškeré příspěvky půjdou do Fakultní nemocnice Ostrava, hlavně na dětskou onkologii, dětskou traumatologii, dětské popáleninové centrum, bude to přerozděleno mezi víc než deset oddělení. Sám jsem v nemocnici strávil několik měsíců, proto vím, jak se musí cítit děti, když nemohou strávit Vánoce doma s rodiči,“ říká Osvald, který chce svítit do konce ledna, pokud budou sousedé neústupní, možná termín o něco zkrátí.

Ambice? 250 tisíc světel

Pak začne odhadem třídenní demontáž. „Na obloucích světýlka nechávám, stejně jako na okapech a na střeše. Nafukovačky ale musím vysušit a poskládat. Do příštích Vánoc zase něco nakoupím, obměním a zdokonalím, také tím se motivuju,“ říká milovník vánočních ozdob, který by chtěl příští rok vytvořit vánoční les nebo městečko na vedlejším pozemku s dalšími až padesáti nafukovacími postavami.

Celkem pro rok 2026 počítá se 130 až 140 tisíci led světýlky, v dlouhodobějším výhledu ale počítá až s 250 tisíci světly. „Ale nejde mi o nějaký rekord. Dál to budu dělat hlavně pro děti, na nafukovačky si mohou sáhnout, bouchnout, některé se hýbou, sněží nebo hrají. Určitě hodně lidí řekne že to je kýč, ale pro děti je to hezký kýč, smějí se, mají radost v očích, to je na tom úžasné. A zatím musím říct, že se všichni chovají hezky a ohleduplně,“ těší bohumínského McCallistera.

A co na výraznou výzdobu říkají návštěvníci? „Mám radost jak malé děcko, asi tak,“ směje se Jana Hudáčková. „Je to nádherné, jako v americkém filmu, fakt moc pěkné,“ zhodnotil výzdobu Stanislav Galík. Jeho slova potvrdil i Michael Kolarz, který čtyři roky v Americe žil. „Viděl jsem tam ledacos, ale toto by určitě patřilo na čelo žebříčku v těch čtvrtích, kde se každý rok předháněli, kdo to bude mít lepší,“ uvedl Kolarz. „Je to svým způsobem krásné, ale úplně bláznovství,“ směje se Anna Seberová, kterou na tento dům upozornil syn, a tak se s manželem vydala na večerní sobotní procházku. Pěšky z okolí dorazila i Daniela Jaworzynová s manželem a malou dcerkou. „Je to pro ní něco nového. Dívá se, moc se jí to líbí, všechno to svití a bliká,“ popisovala maminka.